Horolezectví, Garth Hattingh, nakladatelství Svojtka & Co., české vydání z roku 1999.
Na str.47 je v textu a v popisce zmíněn druh lana Everdry. Žádný takový druh lana neexistuje. Správně jsou prostě jen druhy lan, jenž jsou impregnována, tedy více odolná proti vodě. Everdry je jen obchodní název registrovaný firmou Edelweiss, kterým tato firma značí svá impregnovaná lana. Jiné firmy užívají jiné názvy, např. firma Mammut používá výraz Super-dry. Česká firma Lanex používá C.I.A.P., i když na visačkách jejich prodávaných impregnovaných lan je často jen označení Water Repellent.
Na str.56 uvedený uzel “Přes ruku” se častěji nazývá Vůdcovský uzel nebo Krejčík.
Dále z této str.56: je nesmyslem věta: “… uzlem, který se používá k navázání konce lana k úvazu, je osmičkový uzel, občas se používá i smyčka.” Smyčka je prostě vytvořené oko na laně (případně popruhu) pomocí nějakého uzlu. Jméno tohoto uzlu pak dá jméno smyčce. Správně tedy má být, že pro navázání na konec lana se používá osmičková smyčka, která se váže osmičkovým uzlem.
Na str.57 je obrázek Francouzského asymetrického prusíku. Francouzský prusík nedrží zcela spolehlivě. Měl by se používat jen v takových situacích, kdy je snadné uvolnění prusíku v momentě zatížení žádoucí (využívá se především při záchranně, kdy chceme do něj zavěšené břemeno popouštět po laně dolů; lépe jej ale nahradí tzv. Vánočkový prusík). Tam, kde chceme, aby prusík v momentě zatížení stoprocentně a trvale držel, není Francouzský prusík vůbec vhodný. Často se u něj stává, že prokluzuje, u tlustších smyček (nad 5 mm) a u popruhů nefunguje vůbec! Přitom na str.93 je uveden jiný asymetrický prusík (kdoví proč nazvaný excentrický, ale častěji bývá pojmenováván Machardův prusík, a na obrázku je nakreslen vzhůru nohama, než bývá obvykle uváděn). Ten funguje dobře.
Na str.59 je v odstavci “Poloviční lodní smyčka” odkaz na str.61. Tam nic o poloviční lodní smyčce není. Ta je totiž nakreslena jinde, a to na str.57. Podobně v odstavci “Lanové brzdy” je odkaz na obrázek vpravo uprostřed. Tam sice je obrázek Stichtovy brzdy, ale obrázek neukazuje to, o čem je řeč v texu.
Na str.83 je obrázek “Zakládání vklíněnců v protitahu”, jsou zobrazeny dvě varianty. Zvláště ta dolní je nebezpečná. Jedná se vlastně o napodobení kladkostroje, ale s opačným efektem – zvětšení síly, která bude na takovéto postupové jištění působit. Při pádu lezce působí síla, přenášená po laně, jak na padajícího lezce, tak i na jistícího lezce. Ovšem na bod postupového jištění působí součet těchto dvou sil (toť vektorový součet sil). Je-li soustava vklíněnců sestrojena tak, jak je to na obrázku, vše se ještě zdvojnásobí, neboť smyčka (na obrázku fialové barvy) je vedena volně skrz karabinu ve vklíněnci. Opakuje se tak situace, jak to bylo u lana. Příklad: Lezec spadne, vyvine sílu třeba 4 kN. Lanem se stejná hodnota přenese i na jističe (akce a reakce), a na bod postupového jištění, v našem případě fialová smyčka, která pád zachycuje, působí součet těchto sil, tedy 8 kN. Těchto 8 kN se opět po fialové smyčce přenese na dole umístěný hexentrik, a na nahoře umístěný vklíněnec působí opět součet těchto dvou sil, teď už 16 kN, tedy 1,6 tuny. Správně se má toto jištění budovat tak, že se mezi hexentrik a karabinu od vklíněnce napne gumový, pružný popruh či lanko, a nosná smyčka je jen mezi karabinou vklíněnce, a karabinou v laně.
Na str.92 je fotografie šplhadla, jenž je nazváno Petzl. Petzl není šplhadlo, ale firma, která to šplhadlo vyrábí, a to se správně jmenuje Shunt.
Na str.103 někam zmizel text knihy! Odstavec zabývající se kyvadlovým traverzem je nedokončen, useknut v půli věty. Navíc obrázek kyvadlového traverzu je nesmyslný. Ve fázi (a) jistič drží a jistí lano, které visí někam dolů, a naopak lano, na kterém je lezoucí navázán, jistič nedrží. Ve fázi (b) lano, na kterém byl lezoucí navázán najednou visí dolů, a jistič jistí lezoucího lanem, které předtím (ve fázi a) viselo dolů. Ve fázi (d) má jistič nahoře smotánu část červeného lana, aniž by bylo jasné jak a proč se tam tento svazek lana vzal, když druholezec po tomto červeném laně jumaruje.
Na str.124 zmínění němečtí a rakouští horolezci spíše působili ve východních Alpách, než v západních. Kromě toho tuto později nazvanou “německou techniku” lezení s mačkami vymyslel L.Grivel z Itálie.
Na str.127 je obrázek “Záložní jištění ledovcových vývrtek pomocí cepínů”. Vedení lana v celém jistícím systému je z obrázku nejasné! Z toho, co je na obrázku vidět se zdá, že jistič nemá žádné sebejištění, stojí nakloněn nad propastí a jistí přes tělo. Nějaké smyčky jsou sice od ledovcových šroubů vedeny za jeho záda, ale není vidět, jak a kam jsou uvázány.
Na str.138 je kvůli běžnému navazování se na lano na ledovci odkaz na str.121. Tam však běžné navazování se na lano není vysvětleno. Je tam jen návod, jak dělat zkracování lana.
Na str.139 je obrázek “Horolezec je navázaný na konec lana při postupu na ledovci”. Za prvé je nejasné, proč obrázek není v kapitole “Lezení ve sněhu a ledu”. Ale budiž. Ovšem způsob navázání hrudního a sedacího úvazu současně (tedy kombinovaný úvaz) uvedený na obrázku je k ničemu, nijak se neliší od navázání se na samotný sedací úvaz. Žlutá popruhová smyčka je příliš dlouhá, nezpůsobí posunutí bodu navázání nad těžiště lidského těla, což je důvod proč se vázat na kombinovaný úvaz. To by musela být smyčka výrazně kratší. Navíc existují lepší způsoby, jak vázat kombinovaný úvaz.