Horolezecká metodika

Tag: jistící stanoviště

Testování jisticích pomůcek

Na stránkách webu Horyinfo.cz vyšlo zajímavé srovnání různých jisticích pomůcek. Testování proběhlo ve výcvikovém areálu v Klokočských skal a bylo zaměřené na nácvik chytání pádů a záchranu po pádu. Přitom byly otestovány různé druhy jistidel od klasické osmy až po nejnovětší výrobek Alpine Up firmy Climbing Technology. Především byly zkoušeny jisticí pomůcky Click Up, Alpine Up. Z dalších jisticích pomůcek byly otestovány osma, kyblíky Black Diamond ATC Guide, Petzl Reverso III a poloautomaty Tre Sirius a Grigri 2. Většina účastníků chytala pískem zaplněnou zátěž ze země, ale našli se odvážlivci, kteří chytali pád od kruhu, kdy se pádový faktor blížil číslu 2. Podrobnosti a četné fotografie v odkazovaném článku.

Odkaz: Horyinfo.cz – Testování jistidel

Náraz jističe na skálu při zachycení pádu

Na následujícím videu můžete vidět, jakou ránu dostane jistič na jisticím stanovišti ve stěně, když si poloautomatickou jisticí pomůcku, která neposkytuje prokluz lana, připne k sobě, či-li jistí tzv. nepřímo. Je to silná rána, tělo je bez milosti nahozeno na skálu. Mějte se před tím na pozoru, slabší povahy můžou v důsledku nárazu a bolesti přestat být schopni dalších činností na stanovišti. Vězte, že velké pády je potřeba jistit dynamicky, to jest s prokluzem lana v jisticí pomůcce. To znamená mít i k tomu patřičnou jisticí pomůcku, která to umožňuje. (Děkujeme radakci Horyinfo.cz za obětování se pro ukázku).

Různé propojovací smyčky

Na webových stránkách American Alpine Institute vyšel článek o propojovacích smyčkách, tedy o způsobech, jak propojit vícero jisticích bodlů pomocnou smyčkou, což se především provádí na jisticích stanovištích. Autorem článku je Jason Martin, a motivací pro napsání článku mu bylo setkání s jakousi rodinkou, která se ve skalách jistila přes tzv. americký smrtící trojúhelník. Tak v Americe nazávají špatně sestrojenou propojovací smyčku. Jak vypadá naleznete hned v úvodu tohoto článku. Další části článku uvádějí tři videa z produkce kanadského horského vůdce Mike Bartera, na kterých ukazuje, jaké jsou možnosti správně provádět propojení jistících bodů smyčkou, ať už se jedná o dva body, nebo i více. Samozřejmě ani zde všechny předvedené způsoby nejsou všemi možnými způsoby co existují, ale inspiraci zde lez nalézt, a především je dobré vidět, jak tuhle metodu dělají jinde. Jinak další způsoby také naleznete na stránce Propojovací smyčka i v naší učebnici.

Odkaz: American Alpine Institute – Pre-Eqalized Anchor

Zabezpečení proti tahu nahoru tíhou jističe

Na stránce Tah nahoru je nový obrázek a text popisující situaci, do které se můžeme dostat, když se nám nepodaří nalézt v místě jistícího stanoviště vhodný kotevní bod pro zbudování dolního kotvení pro protitah vzhůru. Konkrétně se jedná o situaci, kdy máme například dvě kotvení, která ale nejsou tutová, takže je záhodno je spojit propojovací smyčkou, abychom dosáhli rovnoměrného rozkladu síly, ale tato propojovací smyčka je delší, takže může při zatížení vzhůru dojít k jejímu nepříjemnému překlopení nahoru, což by prodloužilo pád jištěného lezce. A navíc se v daném místě nehodí přejít na zcela nepřímo realizované jištění, třeba z důvodu malého prostoru nad jističem, například nějaký převis nad místem jistícího stanoviště, kde není dobré, aby byl jistič při nepřímém jištění vysoko nadzdvižen. Ano, jedná se o málo pravděpodobnou kumulaci nepříznivých podmínek, ale občas se i to může stát. A právě pro tyto ojedinělé situace je zde takzvaná kombinace přímého a nepřímého jištění. O co jde, a jak to v modelovém případě vypadá, si lze prohlédnout od nynějška na stránce Tah nahoru.

Odkaz: Tah nahoru

Propojovací smyčka s vůdcovským uzlem uprostřed

Na stránce Propojovací smyčka je nová stať a obrázek věnovaný metodě propojení dvou kotevních bodů pomocí smyčky s uprostřed navázaným vůdcovským uzlem. Tato metoda byla nedávno vychválena v brožuře Bezpečné lezení II (info@hudy). A tak jsme ji raději zařadili i do naší učebnice, ale s řadou dodatků a upozornění na její některé krkolomnosti, které sdílí s ostatními metodami, jenž využívají k rozdělení propojovací smyčky na dvě ramena vůdcovský uzel. Jednak jako první je potřeba jasně říci, že se jedná o tzv. fixní propojení, tedy pro to, aby obě ramena propojovací smyčky byla rovnoměrně stejně zatížená, je nezbytné přesně vůdcovský uzel na smyčce umístit, jinak je pak zatížené jen jedno rameno propojovací smyčky. Další nevýhodou je, že po sestrojení když už jištění probíhá, nemůžeme provést žádnou korekci, ledaže bychom celý systém rozebrali, ale to je jaksi problém, když už v tom někoho jistíme. Když už používat fixní propojení (což v řadě případů má svůj důvod), tak se daleko lépe nabízejí ty způsoby, které využívají lodní uzel. I ty jsou na odkazované stránce uvedené.

Odkaz: Propojovací smyčka

Jistící stanoviště na sněhu se zatíženým cepínem

Na stránce Jistící stanoviště na sněhu je nový obsah věnovaný další možné metodě, jak v tomto terénu zbudovat jistící stanoviště. Jedná se o metodu určenou do měkkého sněhu, a slouží výhradně k dobírání druholezce. Pro zbudování potřebujeme pouze jeden cepín, karabinu HMS a jednu pomocnou smyčku s karabinou. Základem této konstrukce jistícího stanoviště je cepín zabodnutý topůrkem do sněhu ve vyhloubené prohlubni, jenž proti vysunutí nebo vytržení ze sněhové vrstvy zabezpečí jistič sám svou vahou tak, že se na něj posadí. Pomocnou smyčkou se provede jednak sebejištění jističe k tomuto cepínu, ale navíc také tato smyčka poslouží jako běžná propojovací smyčka s plovoucí karabinou pro rozklad síly v případě, že druholezec lano zatíží odsednutím. Jak to celé provést naleznete na názorných obrázcích na odkazované stránce, včetně text s nezbytnými doprovodnými radami pro tuto metodu. Jako všechna jistící stanoviště na sněhu je i tato metoda velmi citlivá na konkrétní podmínky a vlastnosti sněhu. Sníh je jen zmrzlá voda, navíc v sypkém stavu, takže o nějakém pevném bodu dávajícím nám naprostou jistotu si můžeme nechat jen zdát. Při pohybu na strmých sněhových svazích je naší největší jistotou jistota pohybu, tedy lezecká zdatnost a opakovaně získaná zkušenost s postupem v tomto terénu. Zkrátka lepší je nepadat, neodsedávat.

Odkaz: Jistící stanoviště na sněhu

Jistící stanoviště s protitahem pomocí lana

Na stránce Tah nahoru, která se zabývá konstrukcí jistícího stanoviště zajištěného proti tahu vzhůru, je nový obrázek, který ukazuje, jak toto zabezpečení realizovat pokud nemáme k dispozici pomocnou smyčku. V takovém případě musíme použít přímo lano, kterým se provede jak napnutí propojovací smyčky k dolnímu jistícímu bodu, tak se i jeho pomocí zajistí k jistícímu stanovišti jistič. Propnutí do protitahu se udělá pomocí lodních uzlů, které mají tu výhodu, že se dají povolovat a utahovat i poté, co jsou uvázány okolo karabiny. To nám umožňuje mít lano v uvolněném stavu při spojování jistícíhc bodů k sobě a provazování celého systému, což ulehčí práci, protože se tak lépe vážou uzly, a až když je vše hotové, provede se závěrečné napnutí a zpevnění výsledné konsturkce jistícího stanoviště. Jistící stanoviště s protitahem se buduje tam, kde by hrozilo, že tah vzhůru by mohl ze skály snadno vytrhnout jistící prostředky orientované na tah opačným směrem.

Odkaz: Tah nahoru

Síly zatěžující různé jistící body

Na stránce Síly při jištění přibyl nový text, tabulka a obrázky, které se věnují různým formám zatížení jistících bodů. Jednak první novinkou je zde tabulka s hodnotami zatížení, které reálně vznikají při pádu lezce z různých výšek. Uvedené údaje pocházejí z měření provedených bezpečnostní komisí Německého alpského spolku (DAV). Na to navuzuje další obvyklá situace, a to odsednutí lezce do vratného jistícího bodu. Zde opět v důsledku vektorového součtu sil může síla zatěžující jistící bod nabýt větších hodnot, než je jen prostá tíha odsedlého lezce. Dalšími situacemi, při kterých dochází k zatížení jistícího bodu je prosté jištění druholezce z horního jistícího stanoviště. Dalo by se čekat, že zde už bude zatížení odpovídat tíze druholezce, ale kdepak. Může být, že zatížení bude mnohem silnější, než je pouhá tíha člověka na pozici druholezce. Dále jsou také zmíněny situace při slaňování a při sólolezení se sebejištěním pomocí blokantů.

Odkaz: Síly při jištění

Nástup do cesty shora

Na webu American Alpine Institute vyšel článek Top Managed Belays, který se věnuje poměrně málo zmiňované záležitosti při lezení, a to situaci, kdy k horolezecké cestě přistupujeme shora. Typická je situace nějaké rokle nebo kaňonu, kam do spodních míst není snadný přístup. Samozřejmě je možné tam slanit, a pak lézt nahoru jako při běžné akci, ale to nemusí být vždy výhodné. Například velmi tipická je situace začátečníků, kteří si ještě netroufají natahovat výstupové cesty, a ti právě často postupují tak, že nad skálu dojdou někudy naokolo pěšky, a dolů se jeden lezec spustí na laně, a druhý jej pak s horním jištěním dobírá z horního jistícího stanoviště. I takový postup může mít své záludnosti (zpravidla nevidíme na lezce, není snadné trefit linii výstupu), ale i výhody (kamení urvané lezcem nepadá na jističe, méně se protahuje lano při odsednutí lezce než při rybaření, méně je zatěžován kotevní bod než při rybaření, apod.). Nad všemi těmito a dalšími faktory se v odkazovaném článku zamýšlí Jason D. Martin.

Odkaz: American Alpine Institute – Top Managed Belays

Jištění zadupnutím cepínu na sněhu

I v lehčím sněhovém terénu občas dojde na potřebu se jistit. Typické je to po překonání nějakého terénního výšvihu, při dolezení na plochý hřeben, apod. Jistič se pak většinou nalézá na jakém si sněhovém plató, okolo firnové nebo sněhové pole, a je potřeba dobrat druholezce. Jenže jak a za co zbudovat jistící stanoviště? Zvláště když na lehčí túře nemáme sebou žádné speciální sněhové kotvy. Právě na tuto otázku se ve svém jednom z posledních článků zaměřil Jason D. Martin z American Alpine Institute. Na sněhově-ledovcové túře, i když jsme s obtížemi nepočítali, máme sebou vždy cepín, lano a úvaz, a tedy si musíme umět pro nenadálá drobná překvapení umět vystačit s touto výzbrojí. A pokud místo, kde se jistič nalézá, je ploché a aspoň mírně pozvolné, je jednou z dobrých a pohotových jistících metoda tzv. metoda zadupnutí, kdy svisle topůrkem zabodnutý cepín jistič zatíží svou vahou, a lano vede přes své tělo tak, aby tah lana tlačil na tělo a tím více zatlačoval cepín do sněhu. Samozřejmě na této bázi existuje vícero metod, další taková je uvedena i zde v učebnici na stránce Jistící stanoviště na sněhu, ale níže v odkazovaném článku American Alpine Institute můžete vidět další modifikace této metody.

Odkaz: American Alpine Institute – Snow Climbing Techniques: The Stomper Belay

Odsazení jistícího stanoviště

Na stránce Odsazení jistícího stanoviště je nový obrázek, zachycující variantu, kdy jistící pomůcku máme připevněnou na laně, které od kotevního bodu vede dolů k druholezci. Předchozí obrázek, který tuto situaci zachycoval, byla prastará fotografie z devadesátých let, a byla tam použita dnešním standardům již neodpovídající jistící pomůcka, takže nastal čas pro aktualizaci. Nyní je tam identický obrázek k druhé variantě, což je situace, kdy je jistící pomůcka připevněná na lano vedoucí k jističi, a podobnost obrázků lépe umožní provést strovnání těchto dvou variant. Jako jistící metoda je použitá poloviční lodní smyčka. Odsazení stanoviště je metoda, která umožňuje jističi zaujmout výhodnější pozici v terénu, kdy jednak lépe vidí do stěny na přilézajícího druholezce, a také se tím zmenšuje tření lana na horní hraně stěny, šetří to lano a na měkkých horninách, jako je například pískovec, i přírodu, neníčí se skála odíráním.

Odkaz: Odsazení jistícího stanoviště

Propojení více kotevních bodů

Při budování jistícího stanoviště na vlastních mobilních jistících prostředcích, jakou jsou například vklíněnce nebo friendy, je často používáno propojení těchto jistících (kotevních) bodů pomocnou smyčkou, aby bylo dosaženo rozložení síly, která kotevní bod zatěžuje, tedy aby každý jednotlivý kotevní bod nesl méně síly, než když by v tom byl sám. Někdy se však stane, že skála je tak špatná, lámavá, anebo neposkytuje kvalitní založení, takže ani dva nebo tři kotevní body nedávají pocit jistoty a bezpečí. A tak nezbývá, než provést monstrózní propojení mnoha kotevních bodů, kdy základem je několik propojovacích smyček, a ty jsou ještě v druhém sledu navzájem propojeny další propojovací smyčkou. Jak tyto konstrukce mohou vypadat ukazuje nový článek na webu American Alpine Institute, jehož autorem je Jason D. Martin. Článek je doprovázen několika přehlednými fotografiemi.

Odkaz: American Alpine Institute – Anchor In Series

Propojení kotevních bodů lanem

Běžně se kotevní body jistícího stanoviště propojují pomocnou smyčkou. Ale co dělat v situaci, kdy žádnou pomocnou smyčku nemáme, ať už proto, že jejich zásobu vyčerpáme na postupová jištění, anebo je prostě ztratíme. I na takovou situaci musí být horolezec připraven a umět si poradit. Řešením je provést propojení kotevních bodů pomocí lana. Existuje řada způsobů, jak toho docílit. A několika z nich se věnuje Jason D. Martin v nedávno uveřejněném článku „Using Your Rope in Anchors“ na webových stránkách American Alpine Institute. Text článku je doprovázen fotografiemi (lze je rozkliknout do většího zobrazení), které ukazují několik způsobů propojení, od jednoduchého, kterým je vlastně prosté odsazení jistícího bodu, až po složitější, propojující několik kotevních bodů a umožňující rovnoměrný rozklad síly.

Odkaz: American Alpine Institute – Using Your Rope in Anchors

Rychlé jistící metody

Při lezení v horách ve dvojici, která je výkonnostně nevyvážená, tedy jeden lezec je zdatnější než druhý, je potřeba toho slabšího jistit i v lehčím terénu. Jenže horolezecké výstupy v horách jsou delší, zaberou více času, a standardní budování jistícího řetězce i v lehkých pasážích terénu by příliš zdržovalo. A tehdy lezci často nasazují metodu tzv. rychlého jištění, kdy zdatný lezec rychle a snadno přeleze pro něj úplně snadný terén, a s horním jištěním dobere slabšího druholezce. Pokud pozice, kterou jistič na horním jistícím stanovišti zaujme, je stabilní a umožňuje solidní vzepření se, lze provést i jištění bez vytvoření kotevního bodu. Ovšem jakmile by jen trochu hrozilo stržení, musí se jistič sebejistit. Vlastní jistící metody, které zrychlují postup, jsou různé a jejich volba odvisí od okolností. Kdy jak kterou metodu zvolit, ukazuje článek Quick Belay Techniques na webových stránkách American Alpine Institute, který je doprovázen fotografiemi, kresbou a videem.

Odkaz: American Alpine Institute – Quick Belay Techniques

Časopis Panorama 2/2011

Vyšlo druhé letošní číslo časopisu Panorama, který vydává Německý alpský spolek (Deutscher Alpenverein DAV). Z článků věnovaných metodice je na prvním místě článek Und das soll halten? – Fixpunkte in Firn und Schnee. Věnuje se budování jistícího stanoviště na sněhu, a to především ve vztahu k nosnosti takového kotevního bodu. Jsou zvoleny některé metody budování jistícího stanoviště na sněhu, jako je cepín příčně zakopaný ve sněhu, nebo zabodnutý topůrkem do sněhu s variantami, kdy na něm jistič sedí, nebo má na něm zadupnutou nohu. V článku je to podrobně nakresleno. Součástí článku jsou i tabulky, které udávají, jaké zatížení na kotevní bod působí při použití různých jistících pomůcek, a také jak se které jistící stanoviště hodí pro jištění prvolezce nebo druholezce v různých druzích sněhu, od tvrdého firmu až po načechraný prašan. Další článek se věnuje novým lavinovým pomůckám pro hodnocení lavinového nebezpečí – softwaru na smartfonech. Podrobně jsou rozebrány především dvě aplikace pro zařízení od Apple, a to aplikace Ortovox a White Risk. Jinak se ale článek věnuje všem aspektům použití smartfonů, stručně jsou probrány výhody i nevýhody, na co si dát pozor, včetně takových věcí, jako je výdrž baterií v chladném prostředí. Časopis Panorama je zdarma na webu DAV, buď jako flashovská aplikace, nebo v souborech PDF.

Odkaz: DAV – Panorama 2/2011