Horolezecká metodika

Tag: smyčky

Různé propojovací smyčky

Na webových stránkách American Alpine Institute vyšel článek o propojovacích smyčkách, tedy o způsobech, jak propojit vícero jisticích bodlů pomocnou smyčkou, což se především provádí na jisticích stanovištích. Autorem článku je Jason Martin, a motivací pro napsání článku mu bylo setkání s jakousi rodinkou, která se ve skalách jistila přes tzv. americký smrtící trojúhelník. Tak v Americe nazávají špatně sestrojenou propojovací smyčku. Jak vypadá naleznete hned v úvodu tohoto článku. Další části článku uvádějí tři videa z produkce kanadského horského vůdce Mike Bartera, na kterých ukazuje, jaké jsou možnosti správně provádět propojení jistících bodů smyčkou, ať už se jedná o dva body, nebo i více. Samozřejmě ani zde všechny předvedené způsoby nejsou všemi možnými způsoby co existují, ale inspiraci zde lez nalézt, a především je dobré vidět, jak tuhle metodu dělají jinde. Jinak další způsoby také naleznete na stránce Propojovací smyčka i v naší učebnici.

Odkaz: American Alpine Institute – Pre-Eqalized Anchor

Alpinistické triky 4.díl

Na webu American Alpine Institute začal před nedávnem vycházet seriál článků nazvaný Alpinistické triky. Autoři se v němzaobírají různými drobnými metodami a způsoby úpravy výstroje, o které se většinou dozvíme ústně, většinou nám to někdo poradí při akci, ale jinak se těmto drobnostem nikdo v publikacích nevěnuje, takže jejich sdílení je někdy obtížné, a začátečníci jsou tak závislí na náhodě, že májí to štěstí a doslechnou se o tom. A to chtějí autoři změnit. Ve čtvrtém díle tohoto seriálu se věnují dvěma záležitostem. První je závěsný systém kuchyňské nádoby od v americe populární firmy Jetboil. Stručně řečeno, jedná se o ešus se systémem pro připevnění vařiče zespodu. Tento komplet je možné po zakoupení drahého závěsného systému pověsit, a vařit tak ve stěně. Autor Andrew Yasso na fotografii ukazuje, jak si lze závěsný systém udělat levně, a přitom účinně. Druhá rada se týká popruhových smyček. Řada lezců se do zimních hor vybavuje smyčkami sešitými do okruhu z materiálu Spectra, který méně nasákává vodu, a tudíž smyčky v zimě méně váží, protože tolik neabsorbují vodu. Také je Spectra pevnější, a to umožňuje, aby při menší šířce měly stejnou nosnost, jako smyčky nylonové. Jenže, pokud se na popruhu udělá uzel, a pořádně se zatíží, je pak v zimních rukavicích nepříjené a nervy drásající ten malý, na tenké smyčce uvázaný uzel rozvázat. A tak než aby člověk ztrácel sílu a teplo namáhavým rozvazováním uzlů holou rukou, osvědčilo se Andrew Yassovi mít taky nějaké smyčky z nylonu, sice navlhnou, ale těch pár gramů hmotnosti navíc se bohatě vyplatí, protože je dokáže rozvázat v rukavicích.

Odkaz: American Alpine Institute – Tricks in the Alpine – Episode 4

Propojovací smyčka s vůdcovským uzlem uprostřed

Na stránce Propojovací smyčka je nová stať a obrázek věnovaný metodě propojení dvou kotevních bodů pomocí smyčky s uprostřed navázaným vůdcovským uzlem. Tato metoda byla nedávno vychválena v brožuře Bezpečné lezení II (info@hudy). A tak jsme ji raději zařadili i do naší učebnice, ale s řadou dodatků a upozornění na její některé krkolomnosti, které sdílí s ostatními metodami, jenž využívají k rozdělení propojovací smyčky na dvě ramena vůdcovský uzel. Jednak jako první je potřeba jasně říci, že se jedná o tzv. fixní propojení, tedy pro to, aby obě ramena propojovací smyčky byla rovnoměrně stejně zatížená, je nezbytné přesně vůdcovský uzel na smyčce umístit, jinak je pak zatížené jen jedno rameno propojovací smyčky. Další nevýhodou je, že po sestrojení když už jištění probíhá, nemůžeme provést žádnou korekci, ledaže bychom celý systém rozebrali, ale to je jaksi problém, když už v tom někoho jistíme. Když už používat fixní propojení (což v řadě případů má svůj důvod), tak se daleko lépe nabízejí ty způsoby, které využívají lodní uzel. I ty jsou na odkazované stránce uvedené.

Odkaz: Propojovací smyčka

Mokré versus suché pomocné smyčky

V americké firmě Black Diamond si tentokrát vzali na mušku vliv vody na pevnost pomocných smyček. Že voda částečně snižuje nosnost polyamidového materiálu, to je jakž takž známá skutečnost. Ale nakolik voda sníží pevnost konkrétně u popruhových pomocných smyček, které jsou do okruhu spojeny šitým švem? Právě na to se v Black Diamond zaměřili a udělali pokus, kdy na trhacím zařízení zatěžovali jak normální nylonové smyčky, tak smyčky vyrobené z materiálu Dynex (což je zhruba něco podobného, jako je u nás populární materiál dyneema). V odkazovaném článku naleznete fotografie, a dvě dobře přehledné tabulky, které ukazují rozdíly v nosnosti suchých a mokrých pomocných smyček. Bylo zjištěno, že mokré smyčky z nylonu vydrží o cca 10% méně, kdežto smyčky z Dynexu mají ztrátu nosnosti za mokra téměř zanedbatelnou. Nicméně, jak autoři článku dodávají, nosnosti všech smyček natolik překračovaly normou předepsanou nosnost 22 kN, že i v mokrém stavu tuto normu splňovaly. V závěru článku je pak zajímavá připomínka, že oproti vodě je daleko horší pro smyčky sluneční záření, především se to týká fixních smyček, které jsou v terénu natrvalo osazené, a jež slunce dokáže tak vyšisovat, že jejich nosnost dramaticky klesne. Horší než voda je tedy dlouhodobé slunce.

Odkaz: Black Diamond – Wet vs. Dry runner strength

Ovázání vklíněného kamene smyčkou

Jednou z možností, jak zbudovat jistící bod, je mít kámen vklíněný ve spáře, a ten ovázat pomocnou smyčkou. Takový kámen můžeme sami do spáry umístit, ale to je spíše postup občas praktikovaný na jistícím stanovišti, kdy jsme na nějaké polici, máme volné ruce pro práci a i tam najdeme nějaký ten kámen, který se nám velikostí a tvarem hodí. Horší to je, pokud se s vklíněným kamenem setkáme během lezení, a on se nám nabízí jako zdaleka nejlepší jistící bod postupového jištění v okolí. Budiž, lze jej použít, ale je potřeba při tom postupovat promyšleně a dobře si kámen prohlédnout, a analyzovat jeho tvar a chování při případném zatížení. Vklíněný kámen není nic jiného, než v principu páka. Pokud vyvíjíme tlak na jeden jeho konec, bude se tím pádem pohybovat i jeho druhý konec. A my musíme vědět kam a za co tam bude držet nebo o co se opře. Na stránce Smyčkování jsou nyní dva nové obrázky, které ukazují asi nejtypičtější situace, kdy jedním způsobem ovázaný kámen se uvolní, ale při jiném způsobu ovázání drží. Nechybí ani návod, jak kámen ovázat dvojitým stabilizačním způsobem, který na kámen působí nejoptimálněji. Více na stránce Smyčkování.

Odkaz: Smyčkování

Odsedávací smyčka daisy chain a PAS

Na webu American Alpine Institute vyšel nedávno článek pojednávající o vhodnosti použití řetězových odsedávacích smyček, především typu daisy chain a PAS. V případě daisy chain článek upozorňuje na dnes již poměrně známou možnost selhání, kdy při určitém nesprávném připevnění smyčky ke karabině může následná destrukce šitých švů vést k tomu, že karabina z hlavního okruhu smyčky úplně vypadne, protože se ocitne mimo něj. Kdo tuto problematiku ještě nezná, má tam na webové stránce AAI vložené video, které toto selhání ukazuje, a další podrobnější informace naleznete i zde v Horolezecké metodice na stránce Odsedávací smyčka. Dalším typem řetězové odsedávací smyčky je tzv. PAS (Personal Anchor System). Ten má zase pro změnut tu nevýhodu, že jednotlivá oka smyček nejsou k sobě připevněna švem, takže při použití dochází k mírnému pohybu ok vůči sobě, a časem po delším používání (záleží na intezitě používání) mohou smyčky v místě ohybu být odřené a jejich nosnost snížena. Celý článek končí konstatováním, že řetězové odsedávací smyčky jsou, když se správně používají, užitečné, zvláště pro ty, co lezou často a jejich výhod při nastavování vhodné délky odsedávačky dokáží správě využít. Ovšem pro ty, co jdou lézt na skály příležitostně, a potížím ohledně těchto odsedávaček nerozumí, je lepší, když se jim vyhnou a zvolí raději obyčené smyčky.

Odkaz: American Alpine Institute – The Daisy Chain Conundrum

Propojení vklíněnců pomocnou smyčkou

Leckdy se stane, že vklíněnec ve skále nedrží dobře, je ralativně volný, ve skalní puklině se hýbe a hrozí, že pohyby lana jej ze skály vyhodí. V takové situaci může výrazně pomoci, když takový vklíněnec napneme opačným směrem k jinému jistícímu bodu, například k druhému vklíněnci. Toto propojení se ideálně provádí pomocí nějaké gumy. Tento návod už v učebnici je dávno zařazen na stránce Jištění vklíněnci. Jenže, co když takovou gumu nemáme zrovna k dispozici? Jednak to není běžná součást výbavy, ale také se může stát, že i když nějakou napínací gumu budeme mít, tak nemusí být zrovna vhodně dlouhá. Jako alternativní možnost se nabízí použít obyčejnou pomocnou smyčku. Pravda, nemá sice tak dobré napínací schopnosti jako guma, ale na druhou stranu ve většině případů ji zdařile a dostatečně nahradí. Jak toto napínací propojení dvou vklíněnců (anebo také jiných mobilních jistících prostředků, jako jsou například spárové smyčky, hexy, abalaky, atd.) provést, je nyní popsáno a ukázáno na novém obrázku na stránce Jištění vklíněnci.

Odkaz: Jištění vklíněnci

Spárová smyčka ve vodorovné spáře

Na stránce Smyčkování je nové video ukazující založenou spárovou smyčku ve vodorovné spáře. Jelikož spárová smyčka potřebuje pro svoji správnou funkčnost zužující se spáru, je tu v případě vodorovné spáry problém, a to že v tomto případě má zúžení směr do boku. Pochopitelně pak hrozí, že by se uzel v opačném rozšiřujícím směru mohl ze spáry vysmeknout. Někdy se poštěstí, a lze tomuto zabránit protisměrným tahem za druhou smyčku, která je osazená v jiném, opačným směrem orientovaném zúžení. Ale takto pěkně je to v přírodě jen málokdy přichystané. Takže podle hesla „něco je lepší než nic“ se často stane, že nezbývá, než do bočního zúžení osadit jedinou, samotnou smyčku. Ale i v tom případě, aby nám to bylo co platné, musí být splněno pár podmínek. Na novém videu je ukázka jednoho takového případu, kdy vodorovná spára nad očekávání dobře umožňuje postupové jištění spárovou smyčkou.

Odkaz: Smyčkování

Jistící prostředky

V učebnici je zařazena nová stránka Jistící prostředky. Oproti jiným stránkám učebnice, které pojednávají o osazování jistích prostředků do skály, sněhu a ledu, je tato nová stránka zaměřená na celkový přehled jistících prostředků, přináší přehled různých skupin, do kterých jednotlivé jistící prostředky dělíme, včetně kritérií, které toto členění jistících prostředků určují. Stránka je tak spíše jakýmsi encyklopedickým přehledem a rozcestníkem s odkazy na další stránky v učebnici, má za účel udělat přehled toho, co je při horolezectví potřeba mít za vybavení, pokud se člověk vydá tou cestou, kdy při lezení si sám osazuje jistící body. Je to tedy pouze přehled materiálu, kdežto metody, jak jej pak osadit do skály, zůstávají jako dosud v kapitole pojednávajcí o jištění. Nová stránka je zařazena do kapitoly Výstroj a výzbroj.

Odkaz: Jistící prostředky

Destrukce materiálu při pádu

Na následujícím videu se nachází velice zajímavá zkouška nosnosti různých druhů horolezeckého materiálu. Postupně byly simulovanými pády zatěžovány karabiny postupového jištění ve stavu otevřeného zámku, odsedávací smyčky, prusíky a blokanty umístěné na laně, a také lano přes ostrou skalní hranu. Pády i destrukce materiálu jsou natočené, a před každou sekvencí je do videa vložen text, popisující daný pokus, takže obsah videa je velmi dobře srozumitelný. Video pochází z produkce lezecké školy Rockstar Dušana Zajaca – www.rockstar.sk.

Spárová smyčka v neúplných hodinách

Občas se lze na skále setkat s útvarem neúplně vytvořených skalních hodin. Lezci pak někdy při budování postupového jištění řeší tento nedostatek tak, že zkrátka použijí tlustou lanovou smyčku, která má průměr větší než je zúžení mezi horním a dolním masivem skály neúplných hodin, a spoléhají na to, že smyčka při zatížení zúžením neprojde. Ovšem tady je potřeba opatrnosti, protože smyčka z umělých vláken je měkká a tvárná, a pod tlakem se dokáže také pořádně zúžit, a nelze vyloučit, že by mohla být skalní zúženinou protažena. Na stránce Smyčkování je nové video, které ukazuje, jak tuto situaci řešit lépe, a to na příkladu asi nejtypičtějším, kterým jsou neúplné hodiny na skalní hraně. Zde je totiž daleko nejlepším řešením použít spárovou smyčku s uzlem. Jedinou podmínkou je, že uzel, který na smyčce navážeme, musí být větší, než je nejširší místo skalní pukliny. Popis toho jak na to a především názorné video, které ukazuje takto zbudované postupové jištění, naleznete od nynějška na stránce Smyčkování.

Odkaz: Smyčkování

Nosnost pomocných smyček

Na stránce Smyčky je nová stať věnovaná nosnosti pomocných smyček. Hovoříli se totiž o nosnosti pomocné smyčky, může být myšlena nosnost popruhu nebo šňůry v jednom prameni, nebo smyčky spojené do okruhu šitým švem či uzlem. Přičemž do celé problematiky vstupuje vlastnost uzlů, které kvůli mechanickému namáhání snižují nosnost smyčky. Navíc smyčku můžeme zkonstruovat různými způsoby, někdy v jednom prameni, častěji však spojenou do okruhu, a každá tato kombinace má jiný vliv na celkovou nosnost. Novinka na stránce tak přináší na modelovém příkladě určité ujasnění a vysvětlení, co s čím souvisí. Řadu nových odstavců textu doprovázejí dva nové názorné obrázky.

Odkaz: Smyčky

Provázání několika hodin jednou smyčkou

Skalní hodiny v pískovcové skále jsou často utvořeny ve vodorovných řadách vedle sebe. To umožňuje provázat jednou smyčkou více takových hodin naráz. U tenkých hodin tak zvýšíme šanci, že v případě pádu alespoň některé sloupky skalních hodiny vydrží a pád zachytí. Jedná se vlastně o formu zálohování. Jelikož jsou v takovém případě hodiny malé, je zpravidla malý i otvor za sloupkem hodin a protažení smyčky zde není snadné. Většinou se zde uplatní tenčí tužší smyčka kulatého průřezu, která pevněji drží svůj tvar a lépe se s ní šťárá. Právě taková situace smyčky osazené v několika pískovcových hodinách je nyní ukázána na novém videu na stránce Smyčkování. Omluvte roztřesený obraz videa, je to točené jednou rukou během lezení při ostré akci v ne zrovna pohodlné pozici.

Odkaz: Smyčkování

Časopis Panorama 3/2011

Vyšlo třetí letošní číslo časopisu Panorama, který vydává Německý alpský spolek (DAV). Pravidelně zde bývají zařazeny tři články věnované tématu metodiky horských sportů, a nejinak je tomu i v tomto čísle. Prvním článkem je Wer wird der Glücksrad-ler?, který se poněkud netradičně věnuje biku, tedy horskému kolu a jeho použití v horách. Zajímavý je i další článek Beweglich, entspannt und stark, který se pro změnu zabývá jógou, a jejím uplatnění při zvyšování lezecké kondice. To třetí článek Toprope ohne Reibereien je už konečně čistou metodikou lezení. Věnuje se nehodě, která se stala při lezení „na rybu“, kdy vratný jistící bod byl tvořen řetězem několika dlouhých smyček vedených nad stěnu od stromu, který se nacházel trochu dál od horního okraje stěny. Jednotlivé smyčky byly spojeny průsíkovací smyčkou, a na výrazném ohybu, který tímto vznikl, došlo třením o skálu, která obsahovala ostré krystaly horniny, k poškození a smyčka se přetrhla. Článek obsahuje přehledné obrázky, které jsou velmi názorně nakreslené, a také detailní fotografie.

Odkaz: DAV – Panorama 3/2011

Hodiny provázané smyčkou

Na stránce Smyčkování je nové video, které ukazuje lanovou smyčku kulatého průřezu osazenou na pískovcových skalních hodinách. Video zachycuje situaci, kdy je potřeba použít právě kulatou smyčku, a nikoliv popruh. Otvor za sloupkem hodiny je totiž v nepoměru malý vůči masivnímu sloupku hodin. Jedná se defacto o malý otvor, tunýlek, ke kterému nemá lezec dobrý přístup a dosah. Popruh by nešel tak úzkým otvorem prostrčit, a ani ruka lezce by se do něj nevešla. V takové situaci pomůže smyčka kulatého průřezu, která díky kulaté konstrukci pochopitelně lépe drží svůj tvar a jde s ní úspěšněji šťárat a protahovat ji otvory. Video oproti obrázku nabízí možnost pohledů z různých úhlů, celá scéna je plastičtější a je lépe vidět, jak vypadají hodiny, na které je potřeba jít se smyčkou kulatého průřezu.

Odkaz: Smyčkování