Horolezecká metodika

Vrtání ledovcových šroubů

Časopis Montana, číslo 1, ročník 2000. V článku „Vrtání ledovcových skob“, autor Vladimír Procházka ml., který vychází z publikace Myths, Cautions and Techniques of Ice Screw Placement od firmy Black Diamond, je v odstavci „Ovazovat neúplně zavrtané šrouby – nebo ne?“ uvedeno doporučení cvakat karabinu postupového jištění do oka neúplně zavrtaného šroubu, pokud jeho vyčuhující část není větší než 5 cm. (Toto doporučení je pak stručně zopakováno i v článku „Jak lézt ledy“ v Montaně plus podzim – zima 2001, dále také v “Příloze Metodické komise ČHS“ k 2.českému vydání knihy P. Schuberta „Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu“, a naposledy v časopise Lidé a hory, číslo 2 ročníku 2002 v článku „Základy lezení v ledu – poznámky k ledovcovým skobám“ na str.7.) Na to, že se jedná o záležitost mající bezprostřední vliv na bezpečnost, je odstavec v Montaně 1/2000 věnující se této problematice překvapivě stručný a plný nejasností. Tak nejprve: vyčuhující část neúplně zavrtaného šroubu působí při zatížení za konec jako páka, o tom není sporu. Ovšem každé rameno dvojzvratné páky má i své protilehlé rameno. A pak už jen záleží na velikostech sil působících na ramena páky a na délce ramen páky, na kterou stranu se to či ono rameno vychýlí. Takto je to sice velmi zjednodušeně řečené (on taky šroub v ledu není úplně to samé, co páka /jednoduchý stroj/ ve fyzice), ale pro základní úvahu to stačí. Dále pro situaci šroubu vše lépe vysvětlí expresivní příklad: představme si půl metru dlouhý šroub zavrtaný v ledu. Vadilo by u něj cvaknutí za konec, kdyby vyčuhoval z ledu 10 cm? Asi ne… Vadilo by u 1 m dlouhého šroubu, že vyčuhuje 25 cm? Asi také ne. Druhé rameno šroubu by bylo v mase ledu, která by šroubu při páčení kladla odpor, tak pevně ukotveno, že by k vytržení šroubu nedošlo. A obráceně: co když šroub bude dlouhý jen 9 cm (takové šrouby opravdu existují). Má se zavrtat jen 4 cm hluboko, a když dál nepůjde, zbylých 5 cm nechat vyčuhovat a karabinu cvaknout do oka šroubu? No to rozhodně ne!! Šroub by byl ohrožen snadným vytržením. Po těchto záměrně absurdních příkladech je snad už teď zřejmé, v čem je potíž. Onen údaj o délce dovolené vyčuhující části šroubu (při cvaknutí oka na konci trubky) by měl být uváděn v procentech celkové délky šroubu!!! U delších šroubů by takový to procentuální údaj představoval více centimetrů, u kratšího šroubu by stejné procento znamenalo méně centimetrů. Jenž v celém článku (v M. 1/2000) není vůbec uvedeno, jak dlouhý byl šroub, který firma Black Diamond na pokusy použila. Takže čtenář si ani nemůže výpočet udělat sám. Prostě neví… a bláhově se zatím možná v ledech jistí špatně.

Poznámka: Ovšem délka vyčuhující části šroubu nemůže být hnána do nekonečna, a to i kdyby se adekvátně k tomu prodlužovala ta část šroubu zavrtaná v ledu. Zvětšující se páka by sice nezpůsobila vytržení šroubu z ledu, ale mohla by způsobit destrukci šroubu. Šroub by se ohnul, v nejhorším zlomil. Rovněž na pevnost samotného šroubu, ale i na pevnost usazení v ledu, má vliv tloušťka trubky (dříku) šroubu. Máme-li dva stejně dlouhé šrouby, vyrobené ze stejného materiálu, tak ten tlustší je pevnější vůči ohybu. A i pevněji drží osazený v ledu, protože tenký šroub se ledem snadněji „prořízne“. Takže je tu další kritérium, které je nutno vzít v potaz, chceme-li posuzovat pevnost jištění ledovcovým šroubem. A o ničem z toho v článku není ani zmínky.

Tím ale trable s odstavcem článku nekončí. V inkriminovaném odstavci se totiž tvrdí, že ovazováním šroubu smyčkou, který vyčuhuje max. 5 – 6 cm, se kvalita jištění znehodnocuje. Ale popořadě: Text odstavce ze začátku zní: „…si vzali pod lupu také ovazování neúplně zavrtaných šroubů smyčkou (resp. použití expresky) ke zmenšení páčení.“ Ovazování smyčkou – dobrá, to je obecně známý postup. Ale „resp. použití expresky“? Co přesně je míněno? Takto stručné konstatování umožňuje několik výkladů. 1. Přímo cvaknout karabinu expresky na dřík šroubu? Divoké řešení, ale výraz „použití expresky“ takový výklad umožňuje; 2.Někteří výrobci šroubů na dřík přidělávají expreskovou smyčku tak, že okem sešité smyčky je prostrčena hladká část dříkunebo variantou předchozího je, že na hladké části dříku je navlečeno posuvné kovové (další) oko, a od něj vede expresková šitá smyčka. Se čtením dalších řádek odstavce článku v M. 1/2000 se může toto rozjímání o expreskách na šroubu zdát zbytečné, protože v textu článku je poté hovořeno o testování ovazované smyčky. Tak se zaměřme na smyčky. Obecně známý fakt – tenké smyčky mají menší nosnost, tlusté smyčky bývají pevnější. Jakou smyčku Black Diamond při pokusu použil? Nevíme. V článku o tom není ani zmínky. Byla smyčka do okruhu spojena uzlem (= větší ztráta pevnosti) nebo šitým švem? Nevíme. V článku o tom není zmínky. Navazovali smyčku na dřík šroubu prusíkem (= větší ztráta pevnosti smyčky výrazným ohybem a stiskem), nebo jen ovazovali jedním či dvěma obtočeními (jakoby beznapěťový krátký uzel, pevnější, ale víc ohroženo sklouznutím smyčky ke konci šroubu)? Nevíme. V článku o tom není zmínky. A aby bylo chaosu učiněno zadost, končí odstavec jakým si resumé (v papírové verzi časopisu psáno kurzívou a podtrženo): „A máme tu nové pravidlo: dávat expresku na trubku jen pokud z ledu vyčnívá více než 5 cm!“ A máme tu zase onu expresku. Tak safra …, používali Black Diamond při tom testu ovázanou smyčku nebo nějakým způsobem expresku? A ať používali to či ono, jak? Jak přesně?

Dále: podle normy ČSN EN 566 (to je sice česká norma harmonizovaná s Evropskou unií, kdoví, zda něco takového v USA znají) má smyčka sešitá do okruhu švem vydržet 22 kN. Jenže v článku se hovoří o tom, že ovazovaný šroub selhával v průměru při 12,5 kN (1 250 daN). Takže pokud by se na ovázání použila švem šitá a u nás normovaná smyčka, nemělo by znehodnocení mít původ ve vlastní smyčce. Pokud Black Diamond takto normovanou (nebo aspoň velmi podobně podle amerických norem) smyčku používal, a k selhávání přesto docházelo, tak asi selhával nějaký jiný prvek (např. již zmíněný prusík na smyčce?) nebo vzájemné působení jednotlivých prvků celého jistícího bodu (smyčka versus nějaká ostrá hrana na šroubu?). Jaká byla vlastně mechanika selhání ovazovaného šroubu? To je to nejdůležitější, a to v článku vlastně chybí.