Info@hudy – základy bezpečného lezení, Michal Bulička, Karel Kříž, Walter Britschgi, HUDYsport, 2006
Na str.4 je odstavec „Dynamická lana“. Hned první věta zní: „Dynamické lano se používá pro jištění lezců, je schopno protažení (až o 40 %), …“. To je tak zkratkovitě řečené, že to čtenáři umožňuje naprosto mylný závěr. Příklad: Představme si situaci – lezec leze s horním jištěním, vratný bod je 7 metrů nad zemí, a lezec je nyní 4 m vysoko nad zemí, tedy 3 m pod vratným bodem. Je tam obtížné místo a lezec si odsedne do lana. Co se stane? V podání výše zmíněné věty sebou praští o zem. Přeci lano je dlouhé 7 + 3 = 10 metrů. Z deseti metrů jsou 40 % právě ony čtyři metry, co je vysoko, takže lezec po protažení lana prostě dopadne na zem. Hm. Patrně vám to přijde divné, protože z praxe víte, že po odsednutí se lano 4 metry neprotáhne. – Chyba je v nedůslednosti vysvětlení, takže věci neznalý čtenář si utvoří zcela mylnou představu o vlastnostech lana. Tak to vyjasníme teď. Lano, aby mohlo být uvedeno na trh k prodeji, musí splňovat určité normy, což se ověřuje ve zkušebnách. Jedna ze zkoušek je zachycování pádů. Průběh takové zkoušky je jasně předepsaný (např. délka pádu 4,7 m a pádový faktor 1,74, tedy napodobení velmi tvrdého pádu, etc.). Jednoduché lano musí vydržet minimálně 5 takových pádů s 80 kg závažím. A právě po prvním z těchto pádů by se lano nemělo protáhnout o více jak 40 %. Konkrétní hodnotu tohoto protažení po prvním normovaném pádu při zkouškách pak výrobce uvádí procentuálně v informacích o laně při prodeji. A odtud se patrně vzalo ono matoucí tvrzení, že lano se dokáže „protáhnout až o 40 %“. Ano, dokáže, ale ne vždy. Při prostém statickém zatížení se lano o 40 % neprotáhne. Dokonce to norma zakazuje, je stanoveno, že prostým statickým zatížením závažím 80 kg se jednoduché lano nesmí protáhnout víc jak 8 %.
Na str.10 v odstavci č.2 Poloautomaty se tvrdí, že poloautomatické jistící pomůcky jsou pouze pro jednoduchá lana. Například poloautomatická jistící pomůcka TRE Sirius je i pro dvoupramenná lana.
Na str.15 odstavec č.6: „Spouštět partnera je dovoleno jenom z kovového kruhu…“ Dovoleno nebo zakázáno… ani jedno, ale spouštět se z kruhu je prasárna, protože to kruh brousí, po pár letech je zralý na výměnu a musí se při osazování nového kruhu znovu sekat do skály. Správně se má z kruhu pro sestup slaňovat. Když se chceme spouštět, tak si tam máme dát svou karabinu s pojistkou zámku.
Na str.18 není ukázáno zrovna bezpečné navázání na lano. Lano je navázáno do jistícího oka sedáku. Takové navázání je totiž bez zálohy, když se jistící oko sedáku přetrhne, je konec, a následuje pád. Většina současných sedáků je takové konstrukce, že navázání je možné provést přes bederní pás a pás spojující nohavičky. Tyto dvě části sedáku se vzájemně zálohují, a když jedna část selže, ještě nás, byť krkolomně, ale přeci zachytí druhá část sedáku. (Přitom správné navázání na sedák je uvedeno v téže publikaci na str.36, na obrázku v prostřední řadě vlevo.)
Na str.20 je obrázek protisměrného uzlu doprovozen textem: „Jediný uzel ke spojování plochých smyček“. Ne, není jediný. Třeba osmičkový protisměrný uzel, devítkový protisměrný uzel, pro duté popruhy hadicový uzel, …
Na str.23 je pozoruhodný druhý odstavec: „Perfektní pozornost není ani proveditelná, ani dosažitelná! Proto musí být naše technika jištění natolik perfektní, aby byla úspěšná i při zachycení nečekaného pádu v případě, že nesleduji svého partnera a myšlenkami jsem zcela mimo.“ První věta téměř symbolizuje určitý „mentální útěk“ člověka před svou vlastní odpovědností. Tak aby bylo jasno – cokoliv člověk dělá, tak za to odpovídá. Bez ohledu na to, že není možné se neustále soustředit. Jestli jste ospalý nebo nepozorný blb, tak ponesete odpovědnost za následky. Tečka. Druhá věta nabízí zoufalému člověku záchranu od vlastní neschopnosti pomocí „techniky“. Možná že děti (a nevyzrálí dospělí) pohádkám o kouzelné technice uvěří, ale v reálném světě pokud jste „…myšlenkami zcela mimo…“, tak technika za vás sama nic neudělá. Technika (předmět, postup) musí být člověkem řízená. Tečka.
Na str.25 v rámečku je nešťastně poskládaná věta „…naučit se ovládat poloautomatické jistítko (Cinch, GriGri) nebo jinou dynamickou jistící pomůcku (osmu, …“. Gri-gri není dynamická jistící pomůcka. Věta by byla daleko jasnější, kdyby zněla: „…naučit se ovládat buď poloautomatickou jistící pomůcku, nebo dynamickou jistící pomůcku…“.
Na str.33 je k obrázku č.5 vysvětlení, že karabina od odsedáváku označuje ten pramen lana, za který máme po slanění tahat, abychom lano stáhli dolů k sobě. Ovšem na fotografii obr.č.5 je karabina cvaknuta na prameni lana, který vede z kruhu horem. Špatné řešení pro situaci, kdy by kruh byl umístěn naplocho u skály. Při tahu za horní pramen lana se totiž kruh přitiskne ke skále a lano skřípne, a to pak nejde vůbec stáhnout.
Na str.34 je obrázek č.1. Jako odsedávák použit řetěz z expresek, karabiny bez pojistek zámků. Nebezpečné řešení.
Na str.35 je pro horní jištění doporučena možnost provléci lano přímo kruhem. Z lezení se můžeme rychle dostat k potřebě spustit lezoucího, takže opět broušení kruhu lanem a jeho postupné ničení. (Viz. připomínka ke str.15 v předchozím textu.)
Na str.36 jsou obrázky s krátkými popisky, a hned první obrázek má u sebe napsáno „Lez výhradně s výstrojí označenou visačkou CE“. Tak jednak v češtině se trochu rozlišuje mezi slovem výstroj (např. tričko) a výzbroj (např. karabina), ale budiž, nebudeme slovíčkařit. Nicméně značka CE, ačkoliv je zárukou určité kvality, není na světě jediná. CE je nutná pro prodej daného zboží v Evropské unii. Jinde, například v USA, Kanadě, Austrálii, Japonsku mají své normy, které také zaručují kvalitu. Pokud si například koupím horolezeckou přilbu v USA, která splňuje tamější bezpečnostní normy, a přivezu si ji soukromě domů, určitě bude bezpečná i u nás doma v Čechách. — Další popiska k témuž obrázku zní: „Délka lana musí odpovídat délce cesty“. Ach jo, taková hloupá chyba. Takže správně – pokud jsme například na umělé stěně a polezeme jednodélkovou cestu, a po jejím slezení bude lezec spouštěn, tak délka lana musí být dvojnásobná než délka cesty. Jedna půlka lana povede nahoru k vratnému bodu, a druhá půlka povede dolů od vratného bodu na zem. Nu a ještě drobný sarkasmus: Pokud polezeme v horách cestu dlouhou třeba 200 m, tak není potřeba si brát lano dlouhé 200 m, ale postačí kratší, třeba 50 m nebo 60 m. Sice musíme občas dělat jistící stanoviště (štandy), ale i tak je to praktičtější. 🙂
Na str.38 jsou uvedeny nároky kladené na prvolezce. Přičemž vedle umístěná fotografie z pískovcových skal evokuje téma venkovního lezení v přírodě. Tady je třeba důrazně říci, že uvedené nároky jen tak tak vystačí pro umělé stěny. Venku na přírodních skalách je toho potřeba pro prvolezení (natahování) daleko více!!!
Na str.41 je hned první odstavec tak zkratkovitý, až je je matoucí. Proberme to postupně. „Statické jištění používáme v případě, že chceme zabránit hrozícímu pádu až na zem.“ Ale když jistíme dynamicky, tak také zabraňujeme pádu na zem. Daleko srozumitelnější je říci, že staticky musíme jistit tehdy, když by dynamické jištění prodloužilo délku pádu až na zem. Dále: „Při pádu vzniká vždy kyvadlový oblouk…“ Text je příliš zaměřen na převislé umělé stěny (aniž to přiznává), a tak se kupí nesmysly. Pokud jsme na přírodních skalách a lezeme na ukloněné plotně a jsme ve spádnici nad posledním postupovým jištěním, věřte, že žádné kyvadlo dělat nebudete. Prostě se po té plotně rozmáznete klouzavým džkopádem. Dále: „Čím dynamičtější je jistící pohyb (čím delší je prokluz lana jistící pomůckou) tím pomalejší je kyvadlo (rychlost se rozloží do větší vzdálenosti) a tím měkčí je přistání padajícího.“ Rychlost je fyzikální veličina a značí se v, dráha se značí s. Rychlost (v) se definuje jako dráha (s) za určitý čas (t), tedy v = s / t. Je nesmysl, aby se rychlost rozkládala do dráhy, dráha a čas naopak tu rychlost určují. Výraz „pomalejší kyvadlo“ při pozornějším zamyšlení vzbuzuje přinejmenším rozpaky. Inu nedělejme z toho zbytečně složitou vědu. Jistícím pomůckám se také někdy říká lanové brzdy, a tak můžeme rozdíl mezi statickým jištěním a dynamickým jištěním přirovnat k brždění automobilu. Když na brzdy auta dupneme prudce (velkou silou), máme krátkou brzdnou dráhu, ale s pasažéry to pořádně cukne. Když budeme brzdit plynule (malou silou), budeme mít delší brzdnou dráhu, ale pasažéři se jen tak mírně kývnou. Koho to zajímá podrobněji, tak ať si vezme nějakou středoškolskou učebnici fyziky, kapitoly mechaniky zhruba tak od Newtonových pohybových zákonů až po energii a práci.
Na str.48 je Slovníček základních pojmů, a zde je uvedená definice pádového faktoru: „Pádový faktor – určuje tvrdost pádu: čím větší výška pádu, tím vyšší pádový faktor a tím tvrdší pád“. Chyba, neplatí, že čím vyšší pád, tím vyšší pádový faktor. Jak je pak v další větě uvedeno, pádový faktor je poměr délky pádu ku činné délce lana. Přeci u zlomku není pro velikost rozhodující ten který údaj buď v čitateli nebo jmenovateli, ale rozhodující je až výsledný poměr.