Jistící stanoviště má být výspou klidu, podle situace úkrytem nebo odrazovým můstkem pro naší psychiku při dalším postupu, má být oázou, kde znovu nabudeme rozumu po předešlém stresu. Aby jistící stanoviště vzbuzovalo pocit bezpečí, musí být přehledné, rychle a snadno pochopitelné. Je skutečným neštěstím a k vzteku, je-li na stanovišti chaos, zmatek a nejasnosti ohledně toho, co je k čemu připojeno, co za co drží a kam který konec lana vede.
Zpravidla takové děsivé situace nastávají, když se na jednom jistícím stanovišti sejde vícero lezeckých družstev. Obvykle to nastává na koncích cest, například na vrcholu věže, kam vede několik cest, u slaňovacích stanovišť a vratných jistících bodů na konci cest. Následující obrázek ukazuje situaci ze života, není to připravené pro ukázku, tohle se opravdu stalo.
Jedná se o naprosto děsivé a chaotické jistící stanoviště na vrcholu věže. Tato situace vznikla při dolezení vrcholu více lanovými družstvy naráz. Všudypřítomný spěch a tlačenice zákonitě vedly k nebezpečné situaci. Hrozí, že někdo omylem vypne jištění druhému, lana se kříží, hrozí jejich přepálení třením. Vše přichystáno pro neštěstí.
Další samostatnou kapitolou je stav slaňovacího (jistícího) kruhu. Dlouhý dřík trčící nad úroveň povrchu skály zvětšuje užitou páku, takže ukotvení kruhu je více namáháno. Ano, je to namáháno právě tam, kde je kruh již jednou zjevně opravován cementem.
Co v tak zoufalé situaci dělat? Lezci měli aspoň postupovat tak, že ke kořeni dříku by navázali pomocné popruhové smyčky pomocí prusíku (alternativně by šlo použít i lodní smyčku, pokud by se poté zajistily oba její zbytkové konce), a každý by si tu svou smyčku vedl pro sebe požadovaným směrem a zřídil si na ní své řádné kotvení, které by měl jen sám pro sebe.