To si takhle turista ručkuje po klettersteigu, ocelové lano mu dodáva jistoty, pevně jej drží, zvláště teď, když překonává tenhle skalní výšvih. Uf, ještě jeden pořádný přítah, a je za hranou, pak už to zase chvíli bude choďák… A do háje!
Teď teprve vidí, na čem během ručkování po laně visel. Nikdy na klettersteigu nevěřte, že za rohem, kam nevidíte, je něco kdoví jak skvělého. Pokud chodíte na klettersteigy často, tak je jen otázkou času, kdy narazíte na nějaký šmejd, starou ruinu nebo zflikovanou záplatu konstrukce. Pokud vám lano mizí někam za horizont skály, vždy dříve, než se na lano zavěsíte, silně za něj zatahejte, zda drží a nepovoluje se. I po tomto prozkoušení pak postupujte opatrně, pokud to jde, tak se na lano nezavěšujte plnou silou, snažte se lézt po skále, jako při normální skalním lezení. Teprve až spatříte následující kotvení lana, které je v pořádku, můžete si oddechnout a lanu začít důvěřovat. Věřte jen tomu, co vidíte.
Na následujícím obrázku můžete vidět, s čím se lze v horách také setkat. Snímek je pořízen při ostré akci a na této hrůze skutečně visel lidský život. Naštěstí to tentokrát dobře dopadlo.
Dobré kotvení ocelového lana na klettersteigu by mělo být masivní, formou lepené vrtané skoby usazené ve skále. Volný konec lana by měl být zajištěn dvěma maticovými svorníky, které se vzájemně zálohují. Celá konstrukce by měla být úhledná a dobře přehledná.
Mimo případ, kdy je kotvení lana za hranou skály, jsou dalšími typickými příklady „neviděného“ kotvení situace, kdy je lano u kotvení zkroucené v nepřehledném chuchvalci, a není vidět, zda je zatěžovaný pramen lana ukotvený nebo jen volně ložený, dále kotvení zaváté sněhem nebo přelepené nějakou izolepeou nebo gumou.