Výběr horolezeckých cest ve Vysokých Tatrách, Petr Piskač, vlastním nákladem, 2003.
Na str.142 je kapitola 3.1 Základní vybavení pro horolezeckou túru. Citace: „Výzbroj: zvykněme si do hor nosit dvě tzv. „poloviční lana“ či „dvojčata“ (tl. lan 9 mm, event. 8,5 mm) se kterými lezeme zásadně a jenom tzv. na dvojito. Pouze v lehčích výstupech (III-IV) nám postačí jedno jednoduché lano, tl. 10,5 nebo 11 mm“. První věta je v pořádku. Ale druhá věta doporučující jednoduché lano je nesmysl. Jednoduché lano se může přetrhnout, přesněji řečeno přeseknout při zatížení přes ostrou skalní hranu! A to i zcela nové lano, které je jinak v bezvadném stavu. A ostré skalní hrany se nacházejí i v terénu III a IV obtížnosti! Ostatně nazvat IV terén lehčím výstupem je zavádějící. I sám autor na jiném místě knihy (str.17) charakterizuje stupeň IV jako „velmi těžký“. U slabších lezců zde pád není ničím překvapivým, nakonec např. z důvodu vylomení chytu může spadnout úplně každý. Znovu je třeba připomenout – jednoduché lano je možné považovat za bezpečné pouze na skalkách (cvičných skalách, nebo pískovcích), kde je lezení většinou na 1 lanovou délku, člověk je pohledem ze země schopen posoudit charakter zamýšlené cesty, uvážit zda ostrá skalní hrana hrozí nebo ne. A v případě, že si její nebezpečí uvědomí až po započatí výstupu, tak není díky nevysoké skále až tak velký problém se vrátit na zem. Rovněž bývá často praxe, že na cvičných skalách jsou nad ostrými hranami vhodně umístěna fixní jištění (nýty, borháky), aby k zatížení lana přes hranu nedošlo. Cvičné skály jsou často kultivovaným terénem. Naproti tomu v horách, kde jsou dlouhé výstupy, terén není možno přesně zhodnotit, tam se vedení lana přes ostrou skalní hranu vyhneme jen s obtížemi. Proto v horách používat při horolezectví dvoupramenná lana – buď poloviční nebo dvojčata. (Jen na velmi lehkých túrách do II stupně, které spíše spadají do oblasti vysokohorské turistiky – VHT, kdy se většinu cesty jde pěšky, a občas se musí překonat nějaký skalní schod či stupeň, tak mnozí turisté a horolezci tíhnou k tomu používat z důvodů snadnější manipulace jednoduché lano, ale k tomu je třeba mít znalosti té cesty, a umět poznat, zda je použiti takového lana v daném terénu adekvátní.)