Při Horolezecké metodice vyšel nový průvodce skalní oblasti Divoká Šárka, který kromě popisu terénu obsahuje i metodiku.
Jedná se o elektronickou knihu pro formáty Apple iBooks a Knihy Google. Publikace je určená pro stažení do telefonu. Oblast Divoké Šárky si až do dnešních časů podržela pověst cvičných skal, a tak právě sem byl zasazen průvodce, který kromě popisu cest obsahuje také metodiku. Vlastně vhodnějším označením než průvodce by bylo “cvičebnice” nebo výraz nakonec v podtitulu použitý “cvičební průvodce”.
Rozhodnutí vytvořit tuto publikaci vyžadovalo si to dobře promyslet a zvolit vhodnou formu a obsah, a nakonec i postup práce. Více vám řekne předmluva z publikace, kterou zde níže v článku přetiskujeme.
Předmluva
Vážení čtenáři,
Na tomto místě by se hodilo říci, že se vám do ruky dostává nový horolezecký průvodce po skalní oblasti Divoká Šárka. Jenže to není přesné. Tato publikace nebude jen průvodce. Jádrem činnosti Horolezecké metodiky je publikování výukových materiálů a učebnic. Průvodcovské publikace po horolezeckých terénech jsou pro nás jen způsobem, kterým lze přivést lidi na místa, kde se mohou učit, vyzkoušet si a poznat. Ve skutečnosti teď máte v rukou křížence mezi průvodcem a učebnicí, dalo by se říci “cvičebnici do terénu”. Složka průvodcovská, tedy popis terénu, je tu jen jako pouhé plátno, a teprve na něj budou nanášeny další vrstvy informací. Je to průvodce po tradiční skalní horolezecké oblasti, která vždy měla charakter cvičných skal, a cílem není jen říci, kde jaká cesta vede, ale také, zda si v některé cestě nelze něco vyzkoušet. Do průvodce je začleněna metodika.
Tento přístup není ale zase až tak novátorský, jak by se mohlo zdát. Už jeden z prvních horolezecký průvodců vydaný v českém jazyce (Horolezecká cvičení v Prachovských skalách, Josef Janeba, 1938) obsahoval metodické prvky. Jenže tento způsob publikování v době papírového tisku měl své limity. Nešlo to dělat podrobné, protože z průvodce by se jinak stala tlustá bichle, neskladná a těžká, a to je v přímém protikladu k tomu, co chceme od knihy, kterou sebou nosíme do terénu. Papír to limitoval a rozvoj tohoto druhu publikování nebyl v minulosti možný.
Jak je obecně známo, Horolezecká metodika se specializuje na elektronické knihy, a tady se situace mění. Zařízení zobrazující digitální obsah váží stále stejně, a můžete mít uvnitř kdoví kolik knih a knihy o kdoví jakém počtu stran. Nic vás nelimituje. To je pro tok informací dobrá věc. V takových podmínkách už jde průvodce a metodiku spojit dohromady. Tato publikace je opatrný první pokus o tuto věc.
Legitimní námitkou může být, zda nebude na škodu, že se prozradí, jak v cestě postupovat či něco udělat. Neztratí se tím kouzlo hledání řešení? Taková úvaha je oprávněná. Nicméně jako vždy je to otázka míry. Kdyby takto byly popsány všechny skalní výstupy na světě, bylo by to špatné. Nicméně jako nejsou žáci zavřeni ve třídě, aby tam sami od sebe objevili Archimédův zákon (ale mají to popsané v učebnici a přijde jim to vysvětlit učitel), tak je obdobně možné zvolit jednu vhodnou skalní oblast v kraji, kde se lidé budou učit základní horolezecké postupy. A ostatní oblasti v daném kraji zůstanou pro sportovní lezení, kde budou lidé ponecháni, aby sami nalézali řešení, což je umění, které je pro zdar dalších horolezeckých akcí záležitostí zásadní.
Kromě otázky míry je podstatná také otázka výběru oblasti. Kterou zvolit? Jak by měla vypadat? Z logiky věci se musí jednat o oblast, která má v kraji pověst cvičných skal. Měly by tu být cesty, které nejsou milníky místního alpinismu, takže není škoda, že u nich dojde k prozrazení některých postupů. Zároveň by to měla být oblast geomorfologicky pestrá, a to jak v mikroreliéfu – místní hornina by měla umožňovat zakládání jisticích bodů, tedy smyčkování, zakládání vklíněnců, friendů a dalších jisticích prostředků, tak v makroreliéfu – měly by se tu vyskytovat pilíře, kouty, převisy, plotny, hřebínky, plošiny, atd. A několik cest by mělo být vícedélkových, nebo alespoň umožňovat mezištandovat, třeba i za cenu, že budou lanové délky v důsledku toho zkrácené, to zase tolik nevadí pro daný účel. Obráceně tedy lze říci, že skalní oblast, která je tvořena jednou dvacetimetrovou hladkou plotnou, kde jsou jen borháky a nic jiného nejde založit a vede tady deset rovných přímých cest prostě vhodné nejsou. Pro první pokus o průvodce tohoto typu byla po úváze vybrána Divoká Šárka. Ne ovšem celá, některé sektory Divoké Šárky mají značně přírodní charakter, a tak jednak chceme uchovat v těchto sektorech klid, a také je pravdou, že právě v těchto přírodnějších sektorech je pohyb dost trnitý a posílat sem začínající horolezce není zrovna šikovné. A nakonec, ony tam nejsou zase až tak úžasné skály, tak nikdo o nic moc nepřijde a naopak příroda získá trochu klidu. Týká se to sektorů pravé strany Soutěsky (částečně), Amfiteátru a Poslední skály. Divoká Šárka byla vždy oblíbená aréna pražských oddílových horoškol, a tak tento “cvičební průvodce” vlastně jen naváže na to, co se tu sděluje léta létoucí v ústním podání pro omezený počet lidí, kteří proniknou do nějakého funkčního oddílu. Snad tato publikace pomůže mnoha dalším lidem, kteří v Praze pobývají, ať už proto, že zde žijí, anebo zde studují nebo jsou tu pracovně. V Praze vždy budou zájemci o horolezectví. Chceme-li pro ně něco dělat, tak zde je to správné místo, kde začít a kde efekt bude znatelný.
Průvodce je určený pro pokročilé začátečníky, kteří už absolvovali kurz, zvládají lezecký pohyb, jistit a budovat jisticí řetězec ve volné přírodě, ale mají málo „nalezených metrů“ a chtějí si dovednosti utužit a vyzkoušet si co největší množství různých postupů. Je to pro tu fázi výkonnostního vývoje, kdy se začínající lezci osamostatní, již lezou sami, ale pořád je ještě tíží obavy, zda něco nepřehlížejí a z neznalosti nemíjejí příležitosti aplikovat určité dovednosti. Zkrátka tento průvodce má pomoci získat všestrannou základní rutinu.
Metodické rady nejsou k cestám přiřazeny podle nějakého záměru či v nějakém pořadí. Základní půdorys obsahu je dán průvodcovskou složkou. Chovejte se k tomu jako k normálnímu průvodci, máte tu popis terénu, seznam cest, stupně obtížnosti, nákresy. Jděte na cesty, které vám sednou obtížností a líbí se vám. To, že u některých budou metodické tipy a rady je defacto věc náhody, ovlivněné přírodou, minulou činností našich předchůdců a autorským rozhodnutím, že zrovna tady bude nějaký postup nebo jev popsán. Jsou to izolované rady dané jen místem, pro které jsou určeny. Je jedno v jakém pořadí to absolvujete, ale až to absolvujete všechno, tak zjistíte, že vám toho hodně utkvělo v paměti. Zážitky vytvářejí v mysli obecné vzory a až jinde v neznámém terénu začnete rozpoznávat možnosti použití těchto vzorů, tak to bude ten moment, kdy začínáte využívat zkušenosti. A o to tady jde.
Produkční, technické a organizační záležitosti
Dovolte pár slov z “publikační kuchyně”, které přiblíží, jak bude tento projekt postupovat. Publikaci tohoto typu je pracné dělat. Je nebetyčný rozdíl zpracovávat průvodcovský obsah, a pak mít srovnání s vytvářením metodického obsahu. Po pravdě řečeno nakreslit skálu a červenou čáru je věc snadná, která je hotová takřka okamžitě. A pak přijde na řadu metodický obsah – a následuje klasické “zapadnutí kola do bahna”. Najednou je to neskutečně podrobné, detailní. Nad každým metrem cesty se musí zauvažovat, co z toho, co se v cestě provádí, do publikace dávat, a co ne. A když se určí, že toto se tam dá, tak vyvstane otázka, jak to zobrazit. Z vlastní lezecké pozice to nejde vždy kvalitně vyfotografovat. Takže nezbývá než to nakreslit, což je jiná úroveň, než kreslit červenou čáru cesty pro průvodce. Anebo nezbývá než vzít lidi, figuranty, zavěsit se na lano vedle nich a fotit je z lepší pozice. Práce jak na kostele a výsledkem bude jeden metodický obrázek. A to ta Divoká Šárka není zrovna malá oblast, uf. Toto sdělení je potřeba pro to, aby byla srozumitelná následující strategie. Objem práce je nutné rozložit v čase a publikace tak bude růst formou aktualizací.
Průvodcovská vrstva je hotová. Nejedná se o kompletního průvodce, ale i tak je to v podstatných částech Divoké Šárky průvodce podrobný a obsáhlý. Tak, jak je nyní průvodce nastaven na popis terénu, je snad dostačující a nebude potřeba to v nejbližším období měnit. Pro první vydání je už u řady cest i metodický obsah, přednost dostaly populárnější sektory. Aktualizace (update) by měly být tak zhruba čtvrtletní, přibližně co tři měsíce se tam dosype nový metodický obsah. Pochopitelně jako vždy – aktualizace jsou ZDARMA. Pokud by někdo měl námět na metodickou radu k některé cestě, za inspiraci budeme vděční, lze to poslat, kontakt je v tiráži.
Ať vám průvodce slouží a hodně zdaru zde i dál na horách!
