Zabezpečení jistícího stanoviště proti tahu nahoru
Je-li propojovací smyčka použitá na spojení dvou pevných jistících bodů příliš dlouhá (= jistící pevné body jsou od sebe trochu dál při zachování max. 60° úhlu mezi rameny smyčky), hrozí při zatížení směrem nahoru, a následném překlopení smyčky vzhůru, prodloužení pádu o délku právě tohoto překlopení. Pokud by se mělo jednat o překlopení v řádu půl metru, není to ještě nic vážného, ale delší překlopení je nepříjemné a může způsobit problémy. Zvláště nebezpečné je překlopení vzhůru tehdy, kdy je jistící stanoviště zbudované z vklíněnců nebo spárových smyček s uzly ve skalních puklinách, které se směrem nahoru rozšiřují, a jsou při tahu vzhůru ohroženy vytržením ven ze skály.
Jistící stanoviště bez zabezpečení proti tahu nahoru. Hrozí překlopení propojovací smyčky vzhůru.
Čelí se tomu tím, že se do štandu zabuduje třetí pevný bod (ale může jich být i více) někde níže pod stávajícími dvěmi pevnými jistícími body stanoviště, a ten se spojí pomocí další, druhé smyčky s horní propojovací smyčkou, které tak bude bráněno v překlopení směrem nahoru.
Jistící stanoviště zabezpečené proti tahu nahoru
Tato smyčka bránící tahu nahoru musí být mírně napnutá, aby nedošlo k vypadnutí dolního jistícího bodu. Její napnutí nejlépe provedeme pomocí beznapěťového uzlu s pojistkou.
Způsob napnutí smyčky zabezpečující jistící stanoviště proti tahu nahoru. Koncové oko smyčky je možno navíc zajistit karabinou.
Může nastat situace, že nebudeme mít k dispozici pomocnou smyčku. V takovém případě můžeme použít přímo lano, které ke karabinám horní propojovací smyčky a dolního jistícího bodu připevníme pomocí lodních uzlů. Ty mají tu výbornou vlastnost, že je lze povolovat a utahovat i když jsou navázané na karabině. Nejprve je tedy na karabiny navážeme, a potom postupně posouváním pramenů v uzlu lano mezi nimi napneme.
Jistící stanoviště s dolním protitahem zbudovaným použitím lana, napnutí je provedené pomocí lodních uzlů
Může i dojít k situaci, že se nám v terénu nepodaří založit dolní kotvení pro protitah. V takovém případě se nabízí ještě možnost využít jako protitah tíhu jističe. Jistič se připojí k centrální karabině v propojovací smyčce lanem, které mu zároveň slouží jako sebejištění. Pokud při pádu dojde k zatížení stanoviště směrem nahoru, bude se z počátku jistící stanoviště chovat defacto jako při nepřímém jištění od sebe, jističi bude nadzvihnut, ale jen do té míry, než se do záběru dostanou kotvní body jistícího stanoviště. Zde se naskýtá otázka – proč vlasně v takové situaci nejistit rovnou od sebe, tj. s jistící pomůckou zapnutou do úvazu jističe? Ano, pokud jsou pro to příhodné podmínky, lez standardně jistící stanoviště uspořádat jako nepřímé. Ale jsou právě situace, kdy se nepřímé jištění nehodí, zvláště je to, když očekáváme silné zatížení pádem, nebo jistič nemá nad sebou prostor pro nadzdvihnutí, ke kterému dochází při jištění od sebe, například nad ním je převis, apod. Takže shrňme si situaci: Jsme v jakési jeskyňce, nad hlavou převis, máme dva kotevní body, potřebujeme provést jejich propojení smyčkou s plovoucí karabinou, abychom dosáhli rozkladu síly, ale nemáme dolní kotevní bod, aby nedocházelo k překlopení propojovací smyčky i při banálním odsednutí natahujícího lezce. Nu a tehdy se jako jakýsi kompromis uplatní právě kombinace přímého a nepřímého jištění, kdy sice jistící pomůcku připneme přímo do jistícího stanoviště, ale centrální plovoucí karabinu proti tahu nahoru zabezpečíme tíhou jističe. Takže lehké zatížení (lezec si například odsedne) zvládneme obsloužit svou tíhou, ale při silnějším zatížení (lezec spadl) jsme nejprve nadzdvihnuti, ale jen trochu, a pak zabere propojovací smyčka. Nícméně platí zde varování jako u každého nepřímého jištění, a to že jistič může být tahem lana nahozen na skálu a udeřit se. Tato metoda zatížení centrálního bodu jistícího stanoviště tíhou jističe je pouze rezervním řešením pro situace, kdy v nešťastně nepříhodném terénu nemáme možnost to jinak řešit.
Protitah realizovaný tíhou jističe v případě, kdy v terénu není možnost založit dolní kotvení do protitahu. V principu se jedná o kombinaci přímého a nepřímého jištění. Vhodné pouze jako nouzové řešení, kdy není jiná lepší možnost.
A proč se rozeznává zatížení směrem nahoru a dolů? Je-li jištěno ze stěnového jistícího stanoviště, tak prvolezec odlézající od tohoto stanoviště směrem nahoru bude do doby, než si zbuduje první postupové jištění, padat až dolů pod ono jistící stanoviště, a toto jistící stanoviště bude zatíženo směrem dolů. Stanoviště bude rovněž zatíženo směrem dolů, když se k němu dobírá druholezec lezoucí zespodu ke stanovišti. A naopak když prvolezec od stanoviště odlézá a zbuduje si první postupové jištění a zapne do něj lano (nebo později do jakéhokoliv dalšího výše položeného), bude po jeho pádu lano nyní od stanoviště nejprve vedeno nahoru k postupovému jištění, a až pak dolů k spadlému lezci. Jistící stanoviště tak bude zatíženo směrem nahoru.
Umístění prvního postupového jištění změní směr zatížení jistícího stanoviště