Propojovací smyčka

Propojovací smyčka na jistícím stanovišti

Jistící stanoviště je mnohdy žádoucí mít ukotvené na dvou nebo i více jistících bodech, které se vzájemně propojí smyčkou (tzv. „pavouk“). Proč se to dělá? Jsou především dva důvody:

1) zálohování jistícího stanoviště; když se jeden jistící bod vytrhne, tak se jistící stanoviště nezřítí do hlubiny, ale ještě pád zachytí druhý jistící bod.

2) rozložení síly; pokud je propojení jistících bodů stanoviště správně udělané, tak každý jeden jistící bod nese méně síly, než kdyby byl použit samotný. To je velmi výhodná vlastnost do lámavé skály, snižuje se pravděpodobnost, že bude celý štand ze skály vyrván.

Jistící stanoviště s rozkladem síly

Jistící stanoviště s prostou zálohou

Existují tři nejpoužívanější způsoby, jak propojovací smyčku osadit:

  • Fixní způsob
  • Plovoucí způsob
  • Prostá záloha

Fixní a plovoucí způsob propojení poskytuje efekt rozložení působící síly. Při rozložení síly se uplatňuje vektorové skládání sil, tak jak jej známe z mechanické fyziky. Ramena smyčky musí svírat nejlépe úhel menší než 60°, ještě 90° jakžtakž ujde. Velmi tupý úhel mezi rameny smyčky může situaci zhoršit, jistící body budou zatíženy více, než kdyby v tom byl kterýkoliv z nich sám.

Rozklad síly na propojovací smyčce

Každý ze způsobů propojování má své výhody i nevýhody. K uvědomění si výhod a nevýhod je nutno opět říci podstatné – Proč se vlastně toto propojení dvou jistících bodů se dělá? 1) zálohování; 2) rozložení síly.

Fixní způsob

Sestrojení: Předpokládejme dva jistící body. Do okruhu spojená, poměrně dlouhá smyčka se svými protilehlými konci připne do karabin v jistících bodech, dva souběžné prameny smyčky jsou prověšeny v oblouku dolů. Vrchol dolního oblouku (ohyb) srovnáme do přímky, vytvoříme tak vlastně snop čtyř pramenů smyčky. Nyní tímto celým snopem pramenů navážeme vůdcovskou smyčku. Prameny smyčky ať jsou v uzlu pěkně srovnané! Uzel musí být umístěn tak, aby obě ramena smyčky byly při tahu za centrální oko vůdcovské smyčky napnuté.

Fixní způsob propojení a jeho sestrojení

Je možno též vázat osmičkový uzel, zvláště máme-li tušení, že bude propojovací smyčka hodně zatížena a uzel se značně utáhne, ale pak je třeba si uvědomit, že navázání osmičkového uzlu sebere ještě více z délky smyčky, nutno tedy mít dostatečně dlouhou smyčku.

Základní vlastností fixního způsobu je fakt, že centrální karabina, do které se umísťuje jistící pomůcka, je fixovaná v oku smyčky. Podmínku rozložení síly tak fixní způsob propojení splňuje jen tehdy, když je centrální karabina zatížená jen v jednom určitém směru, kdy jsou obě ramena smyčky napnutá. Poté co se ale směr zatížení změní a posune se do strany, přejde všechno zatížení jen na jedno rameno smyčky, druhé rameno bude zcela nezatížené. Ztratí se funkce rozkladu síly.

Fixní způsob propojení, obě ramena smyčky jsou správně napnutá

Při změně směru zatížení se při fixním způsobu propojení zhatí funkce rozkladu síly

Na druhou stranu ale fixní způsob má tu výhodu, že dojde-li k vytržení jednoho jistícího bodu, tak druhý pramen smyčky, bude-li napnutý, převezme ihned úlohu zadržení síly.

Fixní propojovací smyčka s vůdcovským uzlem uprostřed

Jednou z možností, jak jinak modifikovat sestrojení fixní propojovací smyčky, je umístění vůdcovského uzlu někde ve středu smyčky, tj. kruhovou smyčku rozdělíme navázáním obyčejného vůdcovského uzlu na dvě oka. Tyto oka jsou vlastně budoucí dvě ramena propojovací smyčky. Každý připneme ke svému kotevnímo bodu jistícího stanoviště, a centrální karabinu propojíme skrz obě tato oka (ramena).

Tento způsob sestrojení fixní propojovací smyčky (a to obecně platí i pro jiné způsoby využívající vůdcovského uzlu) je velmi citlivý na přesné umístění vůdcovského uzlu tak, aby pak byly obě ramena propojovací smyčky stejně napnutá. Pokud umístíme vůdcovský uzel jen o pár centimetrů vedle, je ve výsledku napnuté jen jedno rameno smyčky a nedochází k rozkladu síly. Zvláště krkolomné je to při umístění vůdcovského uzlu ve střední části smyčky, když současně kotvící body stanoviště nejsou ve stejné výšce. Utrefit to je někdy otrava. Návíc, pokud nedůsledně prováděný rozklad síly zaznamenáme až v průběhu jištění, není při použití vůdcovské smyčky prakticky možnost to opravit, protože se systém pro opravu musí celý rozebrat a uvázat znovu.

Fixní způsob propojení s vůdcovským uzlem uprostřed smyčky

Užití lodního uzlu při fixním propojení

Daleko lepší je využít lodní uzel, který je pro výborný pro svou vlastnost, kdy jej můžeme poupravit (při mírném povolení v něm lze posunovat prameny) i během stavu, kdy je v propojovací smyčce již vše zapnuté, a i během této úpravy je jistící systém stále funkční a k dispozici.

Fixní propojení s možností rychlé úpravy. Provedení pomocí lodních smyček umožňuje operativně měnit délku ramen tak, aby ramena byla napnuta požadovaným způsobem.

Fixní propojení provedené pomocí lodní smyčky umístěné na centrální karabině. Opět lze operativně měnit délku ramen pro zachování rovnoměrného napnutí ramen smyčky.

Plovoucí způsob

Sestrojení: Předpokládejme dva jistící body. Do okruhu spojená smyčka se svými protilehlými konci připne do karabin v jistících bodech, dva souběžné prameny smyčky jsou prověšeny v oblouku dolů. Na jednom prameni se udělá překroucením závit, čímž vznikne oko závitu. Skrze něj se procvakne centrální karabina, do které se zároveň jako průběžný vloží i druhý pramen smyčky.

Plovoucí způsob propojení a jeho sestrojení

Nespornou výhodou plovoucího způsobu je fakt, že centrální karabina, do které se umísťuje jistící pomůcka, je tzv. plovoucí. To znamená, že se může ve smyčce volně posunovat do stran. Přitom jsou ale ramena smyčky stále napnutá a především rovnoměrně zatížená. Plovoucí způsob tak dobře zajišťuje rozložení síly.


Video: Propojovací smyčka s plovoucí karabinou. Výraz plovoucí vyjadřuje schopnost karabiny se posunovat uvnitř smyčky od jednoho konce smyčky k druhému, přičemž jsou obě ramena smyčky stále rovnoměrně zatěžována.

Nevýhodou plovoucího způsobu je, že po vytržení jednoho z jistících bodů centrální karabina spadne o cca polovinu délky smyčky, v praxi to bývá tak 1/2 až 3/4 metru. Byť to bude pád relativně krátký, přesto při něm vznikne nepříjemný ráz (laicky řečeno vznikne náraz, bude působit citelně větší síla, než jen pouhá tíha).

Aby se tato nevýhoda plovoucího způsobu zmírnila, je možno na rameni smyčky navázat vůdcovský uzel. Tím se rameno smyčky zkrátí. Když se jedno jištění při zatížení vtrhne, tak centrální karabina nebude nikam hluboko padat, ale po cca 15 cm se zarazí o uzel.

Zkrácení ramen smyčky. Nyní bude centrální karabina "plavat" pouze ve vymezeném prostoru, v případě destrukce jednoho kotvení se zkrátí propad centrální karabiny.

Kdy je lepší plovoucí nebo fixní propojení?

Není snadné říci, který ze způsobů je lepší, každý má své pro i proti. Obecně lze říci, že plovoucí způsob je lepší pro to, aby k vytržení jistícího bodu nedošlo, protože důsledněji zajišťuje rozložení síly, každý jeden jistící bod je zatěžován menší silou. Má plovoucí karabinu, a tato vlastnost je obrovskou výhodou. Tento způsob je, dalo by se říci preventivní, snaží se bránit vzniku katastrofy. Nebezpečí propadnutí centrální karabiny po vytržení jednoho z jistících bodů lze zmírnit navázáním uzlu na rameni smyčky. Fixní způsob se tak uplatní ponejvíce tam, kde právě plovoucí karabinu nepotřebujeme, respektivě jsme s to bezpečně určit, že tuto vlastnost nebudeme potřebovat. To jsme schopni říci pouze v terénu, který dobře známe, již jsme v něm mnohokrát lezli, a víme tudíž, jak výstup bude probíhat a jaký bude směr zatížení.

Prostá záloha

Základní vlastností prosté zálohy je neposkytování rozkladu sil. To prostou zálohu vymezuje pro použití pouze u kvalitních kotvících bodů. Prostou zálohu je možno udělat různými způsoby. Nejjednodušší je dva kotvící body jednoduše spojit pomocnou smyčkou. Ovšem takto jednoduché řešení není vždy optimální. Proto se prostá záloha provádí smyčkou, kterou nejprve pro tento účel uzpůsobíme, aby co nejlépe splnila svůj účel.

Propojovací smyčku při prosté záloze vylepšíme: 1) vytvořením centrálního oka; 2) využitím lodní smyčky pro napnutí ramene propojovací smyčky.

Centrální oko na smyčce nám jednak zlepší udržování přehledu v jistícím stanovišti, je ihned zřejmé, kam se má upnout jistící pomůcka, zkrátka kde je hlavní bod stanoviště. Dále oko z ohebné smyčky zlepší polohování jistící pomůcky při zatížení, lépe se přizpůsobuje směru síly, a tak se vyvarujeme různého vzpřičování a páčení, jak tomu někdy bývá, je-li použita na připojení jistící pomůcky ke kotevnímu bodu jen karabina. Použití relativně bytelné dvojité dračí smyčky pro vytvoření centrálního oka zachová dostatečnou nosnost, přičemž obavy z rozvázání dvojité dračí smyčky při anomálním zatížení nejsou potřeba, protože druhý konce smyčky bude zajištěn propojením k druhému kotevnímu bodu jistícího stanoviště. Napnutí ramene propojovací smyčky je potřebné proto, že v případě destrukce hlavního kotevního bodu druhý, zálohovací kotevní bod, ihned plynule přebere úlohu držení, a tedy nedojde k žádnému propadu (rázu) centrální karabiny.

Propojovací smyčka s centrálním okem navázaným pomocí dvojité dračí smyčky


Video: Navázání dvojité dračí smyčky pro vytvoření centrálního oka propojovací smyčky. Nejprve, poněkud překvapivě, navážeme vůdcovskou smyčku, jejíž oko překlopíme přes uzel. Poté dva prameny, které z vůdcovského uzlu bezprostředně vedou k oku smyčky povytáhneme a tím z nich vytvoříme finální oka dvojité dračí smyčky. Původní oko vůdcovské smyčky se obtočené zkrátí a utáhne okolo zbytkových delších konců popruhu.

Pro napnutí spojovacího ramene propojovací smyčky se velmi dobře hodí lodní smyčka. Lodní uzel nemusíme při utahování rozvazovat, lze jej upravovat, aniž bychom zrušily jeho funkci. Ovšem pozor, lodní smyčku je potřeba užívat jen pro do okruhu uzavřené pomocné smyčky. Pokud z lodního uzlu vede ven volný zbytkový konec (lana, smyčky nebo popruhu), tak je nezbytné, tento konec zajistit proti vtažení zpět, aby nedošlo k rozvázání uzlu.

Prostá záloha, popruhová do okruhu sešitá smyčka s navázaným centrálním okem. Jednoduché spojovací rameno propojovací smyčky je napnuté pomocí lodní smyčky

Prostá záloha, dvojité spojovací rameno propojovací smyčky je napnuté pomocí lodní smyčky. Volný konec popruhové smyčky musí být zajištěn proti vtažení zpět do lodního uzlu.

Pro připojení propojovací smyčky k druhému kotevnímu bodu můžeme také použít navázání jiné smyčky, než lodní, například vůdcovské, ale vyladění spojovacího ramene do správné délky je obtížnější a nedosáhne se takové kvality napnutí. V případě, že vůbec nemáme k dispozici pomocné smyčky (popruhy), tak propojení můžeme provést pomocí vlastního lana, opět nejlépe s použitím lodních smyček.

Prostá záloha. Napnutí ramene propojovací smyčky pomocí vůdcovské smyčky.

Prostá záloha. Pokud nemáme k dispozici pomocné smyčky, propojení uděláme lanem.

Vícero jistících bodů

Smyčka nemusí propojovat vždy jen dva jistící body. Teoreticky jich může být i tři, čtyři, pět, … Má to na první pohled jednu výhodu – zmenšuje se podíl zatížení, který připadá na každý jeden jistící bod. Ale přesto se propojování tolika jistících bodů jednou smyčkou v praxi příliš nedělá.

U fixního způsobu je potíž ve vázání centrální smyčky, která je tak tvořena snopem mnoha pramenů smyček. Rovněž to klade požadavek na délku smyčky, která musí být až obrovsky dlouhá. A to je zase na štíru s požadavkem skladnosti při transportu během lezení (lezec má kolem trupu strašné množství omotaných ok smyčky; případně na sedáku má obří bambuli smotku smyčky, která překáží při lezení; pokud má smyčku v batohu, nemá ji hned po ruce, atd.).

U plovoucího způsobu nastává potíž s posunováním („plaváním“) karabiny. Je-li překroucením vzniklých závitů mnoho, nastává mezi prameny smyčky příliš velké tření, a to karabinu brzdí, zadrhuje se. Z praktického hlediska je tak dobré propojit smyčkou nejvýše tři jistící body.

Propojení tří jistících bodů plovoucím způsobem

Nakonec, je-li k dispozici více jistících bodů, je lepší spíše vytvořit několik menších propojení, na sobě zprvu nezávislých, a ty pak pospojovat.

Chyby při propojování

Uzel centrální propojovací smyčky není navázán na takovém místě, aby byla obě ramena smyčky stejně napnutá, je zatěžováno jen jedno rameno.

Špatně - jedno rameno fixního propojení je volné, chybí rozklad síly

Centrální karabina je připnutá na oba dva prameny smyčky, ale na žádném z pramenů není překroucením utvořený závit. Oba dva prameny smyčku jsou centrální karabinou prostě vedeny jen jako průběžné. V případě vytržení jednoho z jistících bodů se centrální karabina sveze po smyčce dolů, vyklouzne ze smyčky ven. Následuje zřícení.

Špatně - smyčka je karabinou pouze provlečena

Centrální karabina je připnutá jen na jeden pramen smyčky. Druhý pramen je napnutý jen mezi jistícími body. Smyčka vlastně tvoří do okruhu trojúhelník, v jehož vrcholech jsou postupně první a druhý jistící bod, a centrální karabina. Jsou nevhodně zatěžovány jistící body, směr zatížení je příliš vodorovný, například skoby ve vodorovné puklině (nebo vklíněnce) jsou ohroženy tím, že se vykroutí tahem do strany ven. Navíc na jistící body působí síla v původní hodnotě, neboť se zde vyruší rozklad síly.

Špatně - druhý pramen smyčky není v karabině, chybí rozklad síly

Pro propojení je možno použít smyčku do okruhu spojenou uzlem, ale lepší je popruhová smyčka spojená šitým švem. Ať však použijeme jakoukoliv, místo spoje (uzel, šev) nechť není – a) v místě ohybu smyčky; b) v uzlu centrální smyčky při fixním způsobu; c) v prostoru, kde se posunuje („plave“) karabina při plovoucím způsobu.

* * *