Jištění při souběžném postupu na skále

Tento způsob jištění je vhodný jen pro zkušené lezce, a i ti ho praktikují jen v lehčích terénech. Lezci jsou spojeni lanem, optimální vzdálenost mezi nimi je tak 12 – 15 m lana. Na laně mezi lezci nesmí vznikat velké průvěsy lana! Jinak by při pádu jednoho z lezců hrozil delší pád a i by se zvětšilo zatížení. Prvolezec při lezení osazuje postupová jištění, která musejí být co nejkvalitnější. Druholezec poté, co k postupovému jištění doleze, jej sebere, ale jen tehdy, když už mezitím prvolezec osadil další postupové jištění. (Pokud se to prvolezci nepodařilo, byl by pochopitelně další postup již bez postupových jištění. V takovém případě je v náročnějším terénu lepší změnit jištění na klasické jištění z jistícího stanoviště). Je žádoucí, aby postupových jištění bylo mezi lezci více než jedno, alespoň tři je rozumné minimum proto, aby se vzájemně zálohovala. V případě, že leze početnější lezecké družstvo, tak členové uprostřed lana pramen lana před sebou z postupových jištění vyndávají, a pramen lana za sebou opět do postupového jištění vracejí. V případě pádu se lezci mohou (a pravděpodobně se to i stane, záleží na reliéfu terénu) vzájemně strhnout, a padají. Zůstanou viset právě v založených postupových jištění, a to tak, že se svou tělesnou váhou vzájemně vyvažují.

Souběžný postup na skále ve snadnějším terénu. V jednom místě je lano vedené mezi skalními hroty, které tak plní funkci postupových jištění. Na jiném místě, kde ideální trasa postupu hroty obchází, je použita jako postupové jištění standardní smyčka.

Nevýhody souběžného jištěného postupu ve skalnatém terénu: 1. relativně nebezpečný styl jištění; 2. v určitý okamžik prvolezci dojde zásoba jistících prostředků, musí zaštandovat a klasicky dobrat druholezce a vzít si od něj sebrané jistící prostředky; 3. v případě pádu je velmi pravděpodobné, že lezci spadnou oba, popřípadě u početnějšího družstva vícero lezců. Lezci se mohou poranit a nebudou schopni si vzájemně poskytnout pomoc.

Výhoda souběžného jištěného postupu ve skalnatém terénu: rychlost postupu.

Podržení lana Tiblocem

Při postupu více méně podél svislice mohou nastat dvě situace ohledně pádu – a to buď spadne prvolezec, anebo druholezec. Důležité je si uvědomit, že při souběžném postupu jsou lezci spojeni lanem a budou se při pádu vzájemně strhávat.

Pád prvolezce je sice pro něj samotného nepříjemnou variantou, ale to, jak působí na svého druholezce níže, není až tak hrozné. Pádem prvolezce bude druholezec nadzdvižen, nahozen vzhůru. I když je to pro druholezce potíž, není to ve většině případů fatální událost.

Oproti tomu pád (odsednutí) druholezce je sice pro něj osobně téměř banální, ale důsledek na prvolezce je velmi špatný. Prvolezci se to děje za zády, nevidí to a nečeká to. Náhle je prostě stržen dolů, neřízeným pádem bez přípravy, a to je hodně zlé.

Tibloc na postupovém jištění při souběžném postupu lezců

Aby byl prvolezec chráněn a nemohl být stržen druholezcem, dávají někteří lezci do postupového/-vých jištění malý blokant Tibloc, který v případě odsednutí druholezce stiskne lano a podrží jej. Druholezec zůstane viset v Tiblocu na postupovém jištění. Na prvolezce se nepřenese žádná síla, jediné, co jej postihne, je nutnost počkat na druholezce, než opět zahájí postup, protože lano se mezitím nebude posunovat.

Lano musí být vedeno skrz karabinu postupového jištění! Je nutné dbát na správný způsob připojení Tiblocu. To pro případ pádu prvolezce, lano musí standardně procházet karabinou a v ní se ohýbat v momentě zachycení pádu prvolezce.

* * *