Sebejištění při slaňování

Sebejištění při slaňování se provádí pomocí prusíkovací smyčky, kterou se lezec připojí k lanu. Během slaňování si člověk musí sevřenou dlaní ruky stahovat prusíkovací uzel dolů ve stavu, kdy je prusíkovací uzel neutažen. Slaňující lezec pak může kdykoliv slaňování zastavit tím, že pustí z ruky prusík, a nechá jej se zadrhnout na laně. Poté se může oběma rukama pustit slaňující pomůcky i prusíku, aniž by dál sjížděl dolů. Rovněž sebejištění prusíkem způsobí zastavení skluzu po laně dolů, je-li slaňující lezec např. zraněn padajícím kamenem a upadne do bezvědomí.

Prusíkovacích uzlů, které lze při sebejištění při slaňování používat, je několik. Nejlepším je dvojitý prusík, nebo Machardův prusík. Na dvojité lano, po kterém se nejčastěji slaňuje, je velmi výborný dvojitý prusík upravený pro dvojité lano. Musí se dávat pozor na to, aby prameny lana byly v prusíkovacím uzlu úhledně vedeny. Rovněž lano nesmí být zkroucené. Před započetím slaňování je nutno si ověřit, zda se zvolený prusíkovací uzel na dvojitém laně zadrhává. Při jakýchkoliv pochybnostech je dobré použít raději dvojitý prusík upravený pro dvojité lano.

Při slaňování pozor na značení středu lana lepící páskou. Je-li slaňování vedeno přes pásku, nutno při přetahování prusíku přes ní uzel trochu povolit. Jinak by se prusík mohl zadrhnout, nebo by také mohlo dojít ke stržení pásky.

Prusíkovací smyčku si lezec přiváže k jistícímu oku sedacího úvazu, a to vždy tak, aby si mohl do prusíkovací smyčky odsednout. Kam se umístí prusíkovací uzel je různé. Jsou dvě možnosti. Pod slaňovací pomůcku, nebo nad ní.

Prusík umístěný pod slaňovací pomůckou

Jedná se o doporučenou metodu. Tento způsob sebejištění při slaňování se hodí především na slaňování v lámavém terénu, jako například v horách, kde výrazněji hrozí padající kamení. Velmi důležité je, aby prusíkovací smyčka odspodu nedosahovala ke slaňovací pomůcce! Proto je praktické slaňovací pomůcku si k sedacímu úvazu připevnit pomocí smyčky, nejlépe plochého popruhu uzavřeného do okruhu šitým švem. Tu připevníme k sedacímu úvazu karabinou s projistkou zámku, nebo prusíkem. Není však dobré, aby pak byla slaňovací pomůcka příliš vysoko u obličeje slaňujícího lezce, protože pak hrozí zachycení vlasů ve slaňovací pomůcce. Optimální je mít slaňovací pomůcku někde v úrovni hrudní kosti.

Sestrojení prodlužovací smyčky, které oddálí slaňovací pomůcku od sedacího úvazu, čímž se vytvoří prostor pro umístění sebejistícího prusíku pod slaňovací pomůcku

Důvod, proč bránit prusíkovací smyčce, aby dosahovala k jistící pomůcce, je prostý. Jakmile by se totiž prusíkovací smyčka zespodu přitiskla k slaňovací pomůcce, tak by se buď nezatáhl prusíkovací uzel na smyčce (přestal by fungovat prusík, sebejištění by bylo ztraceno; tak se to děje jen u některých slaňovacích pomůcek, např. u těch na principu Stichtovy brzdy), nebo by byla prusíkovací smyčka zatáhnuta s lanem dovnitř slaňovací pomůcky (tak se děje např. u nejčastěji používané slaňovací osmy), a pak by se slaňování zcela zastavilo, neboť by se prusíkovací smyčka a slaňovací osma do sebe zamotaly a vzájemně zablokovaly.

Prusík pod slaňovací pomůckou

Výhodou umístění prusíkovací smyčky pod slaňovací pomůcku je rozložení tíhy lezce ve chvíli, kdy rukou pustíme prusík a necháme jej zatáhnout se na laně, aby se zastavilo slaňování. V tento moment lezec zatěžuje jak slaňovací pomůcku, tak i prusík pod slaňovací pomůckou. Zatížení se tak rovnoměrně rozloží, a prusíkovací smyčka není tolik napnutá. Prusík vlastně v tu chvíli nahrazuje ruku, kterou normálně držíme lano pod slaňovací pomůckou. Navíc je prusík pod slaňovací pomůckou trochu ukryt před případnými shora padajícími kameny. To je důležité. Při slaňování, právě zvláště v horách, mohou pohyby lanem často ze skály uvolnit kameny, které pak padají dolů. Zasáhne-li takový kámen zatížením napnutou smyčku, může ji přeseknout. Čím je smyčka zatíženější (“našponovaná”), tím je náchylnější na přeseknutí. Zde při umístění smyčky pod slaňovací pomůcku je prusíkovací smyčka méně napnutá, a navíc trochu ukryta pod slaňovací pomůckou. Díky tomu se mohou takto použít i tenčí prusíkovací smyčky. Dokonce v nouzi jde použít i pevnější tkaničku od pohorek, apod. Pozor ale na menší nosnost těchto tenkých prusíků – „tkaniček“. Pokud nám selže spojení se slaňovací pomůckou, tak všechna naše tíha bude působit jen na tento prusík! Proto ony tenké prusíky („tkaničky“) používat jen ve skutečné nouzi, kdy nemáme nic jiného.

Někdy je možno se setkat s praxí, kdy se slaňovací pomůcka připne do jistícího oka sedacího úvazu, a prusíkovací smyčka, umístěná pod slaňovací pomůckou, se připevní pouze k jedné z nohavic sedacího úvazu. Dělá se to proto, že od níže posazené nohavice sedáku prusíkovací smyčka nedosáhne ke slaňovací pomůcce. Je to pohodlnější, a tudíž velmi populární. Toto připevnění prusíku k nohavici sedáku může ale být nebezpečné. Proč? Funguje to pouze, pokud nám neselže spojení se slaňovací pomůckou.

Mohou nastat tyto situace: 1. omylem nedozavřený zámek karabiny z důvodu zatažení šroubovací pojistky ve stavu otevřeného zámku (pojistka pak brání uzavření zámku). Během slaňování se může slaňovací osma vysmeknout ven z karabiny. 2. slaňuje-li se po karabině HMS s poloviční lodní smyčkou, může se oplet lana zachytit o pojistku zámku karabiny (jak šroubovacích, tak automatických) a tah lana pak otevře zámek karabiny. Následkem toho dojde k rozvázání poloviční lodní smyčky. 3. zapoměla-li se zatáhnout šroubovací pojistka karabiny použité na připevnění slaňovací pomůcky k sedáku, může se při chvilkovém nadlehčení lezce osma vysmeknout ven z karabiny při bočním tahu lana. Tyto situace jsou podrobně popsány v knize Pita Schuberta, „Bezpečnost a riziko na sněhu, ledu a skále“, I. díl (viz. seznam použité literatury).

Prusík umístěný nad slaňovací pomůckou

Takto použité prusíkovací smyčky musí být masivní a nosné. Poté, co dojde k zatažení prusíku na laně, a slaňování se zastaví, přejde veškerá tíha lezce na prusíkovací smyčku. Slaňovací pomůcka bude pod prusíkem odlehčena. Tenká prusíkovací smyčka by díky své napnutosti byla daleko více zranitelná přeseknutím při zásahu padajícím kamenem.

Tato metoda sebejištění při slaňování je méně vhodná a méně bezpečná. Jediná její výhoda je v jejím snadnějším zkonstruování v situaci, kdy se během již probíhajícího slaňování kvůli nějakým potížím náhle rozhodneme udělat si sebejištění.

Prusík nad slaňovací pomůckou

* * *