Vklíněnce všech druhů jsou v podstatě jednoduché stroje. To znamená, že síla, kterou vklíněnec působí na skálu je větší, něž prvotní síla působící na vklíněnec. V krajním případě může zatížený vklíněnec pohnout až s několika tunovým skalním blokem. Vklíněnci se proto jistíme především v kompaktní a pevné skále!
Jištění pomocí vklíněnců je učiněné kutilství. Ale kdo jej ovládá, má při horolezectví o starost méně. Na úspěšnost zakládání vlíněnců má samozřejmě velký vliv vhodný tvar skalního reliéfu. Čím je skála členitější, plná různých spár, spárek, puklin, dutin, tím je zakládání vklíněnců snazší. Jako u všeho jištění osazovaného do skály je nutno si uvědomit, že pevnost osazeného vklíněnce závisí i na pevnosti horniny. Dobře osazený vklíněnec v drolivé skále je na nic.
Pokud člověk leze cestu, která nemá fixní jištění, a celou cestu si zajišťuje vklíněnci, není radno s nimi moc šetřit. Tím, že je vklíněnec do skalní pukliny jen vložen, a není nijak utemován, je značně ohrožen tím, že bude pohybujícím se lanem vyhozen z pukliny ven. Jištění je pak ztraceno. Dopředu je jen těžké určit, který z použitých vklíněnců vypadne (to je odvislé od zkušenosti lezce), ale čím víc se jich osadí, tím větší je pravděpodobnost, že aspoň některý vydrží. Proto má-li člověk možnost vklíněnec osadit, měl by tak učinit.
Rovněž lezeme-li neznámou cestu, tak nevíme, jaké přesně vklíněnce budeme cestou potřebovat (jaký typ, tvar, velikost, apod.). Proto je nutno mít širší spektrum vklíněnců, aby měl člověk na výběr, a mohl použít k zajištění ten nejoptimálnější.
Založení vklíněnce do spáry, která se pod vklíněncem ve směru zatížení zužuje
Princip zakládání do skály je jednoduchý. Jde o to, najít ve skále puklinu, která je v jedné své části širší, než tělo vklíněnce, a v jiné své části užší, přičemž se puklina musí zužovat ve směru případného zatížení pádem. Čím více body se bude tělo vklíněnce dotýkat skály v puklině, tím bude jeho osazení v tomto místě stabilnější.
Video: Založení vklíněnce do skály. Skalní puklina (spára) se musí ve směru předpokládaného zatížení zužovat na takový rozměr, aby jím hlava vklíněnce neprošla.
Někdy se stane, že skalní puklina je vodorovná, ale má několik ideálních zúžení do boku. V takovém případě je možné provést propojení dvou vklíněnců do protitahu. Ovšem zde pozor, ramena smyček od vklíněnců nesmí svírat příliš tupý úhel, neboť se zde uplatňuje vektorový součet sil. Při tupém úhlu, který by vůči sobě svíraly smyčky, by došlo ke zvětšení celkové působící síly na vklíněnce při zatížení. Tento způsob propojení vklíněnců se smí dělat jen ve skalní puklině v pevné a kompaktní skále.
Složení dvou vklíněnců na smyčkách ve vodorovné spáře do protitahu
Je-li spára příliš široká a nemáme vklíněnec potřebné velikosti, je možnost provést složení dvou vklíněnců k sobě. Nutno ale, aby vklíněnce k sobě dobře pasovaly, a také aby skalní puklina byla dobře tvarovaná vůči vklíněncům. Jinak může být takovéto jištění složených vklíněnců značně labilní.
Složení vklíněnců v široké spáře
Propojování vklíněnců
Vklíněnce všeho druhu je samozřejmě možno vzájemně spojovat do různých soustav. Je-li vklíněnec uložen ve skále labilně, a je tedy ohrožen vypadnutím od pohybů lana, je možno jeho stabilitu zvýšit protitahem za jiný vklíněnec. Dělá se to tak, že se oba vklíněnce spojí gumou dlouhou asi 30 cm s oky na obou koncích (v minulosti se pro tento účel s úspěchem používaly běžné zavařovací gumy). Karabina postupového jištění se zapne do horního vklíněnce, který je orientován na zatížení směrem dolů.
Zvýšení stability vklíněnce protitahem gumy
Pokud nejsme vybaveni potřebonou gumou pro propojení vklíněnců, nebo guma není vhodně dlouhá, můžeme si vypomoci obyčejnou pomocnou smyčkou. Sice pak propojení není tak stabilní (napnutě pevné), ale v mnoha případech to zcela dostačuje. Pomocnou smyčku ke karabinám připojíme pomocí lodních smyček, které mají tu vlastnostu, že lze jejich pramen utahovat i poté, kdy už je smyčka navázáná. Postupně tak po uvázání pramen smyčky mezi lodními uzly napneme, a to způsobí žádoucí tah mezi protilehlými vklíněnci.
Protitah mezi vklíněnci provedený napnutou pomocnou smyčkou. Pomocnou smyčku připevníme ke karabinám pomocí lodních smyček, a dotáhneme její prameny až do maximálního napnutí.
Využití vklíněnců při improvizaci
Vklíněnce jsou kromě svého standardního využití také vděčným nástrojem pro improvizaci při neobvyklých situacích. Tenké ocelové lanko spojené do okruhu s dvěmi oky na koncích a tělo vklíněnce dává řadu možností, jak vklíněnec učinit mezičlánkem mezi jistícím prostředkem a karabinou. Nejčastěji se tak děje, když oko jistícího prostředku není ideálně umístěné nebo je dokonce poškozené. Nutnou podmínkou pro většinu následujících aplikací je posunovatelnost těla vklíněnce po ocelovém lanku. U většiny vklíněnců od různých výrobců tomu tak je.
Improvizované umístění vklíněnců - zleva: 1) Skalní výčnělek těsně pod plaketou nýtu znemožňuje normálně umístit karabinu; 2) Zcela chybí plaketa nýtu; 3) Oko skoby je z poloviny zapuštěné do skalní pukliny a karabina by se sem nevešla.
* * *