Sólolezení s blokanty

Sólolezení jištěné blokanty na fixním laně

Hned na začátek je nutné varování – je to náročnější, než lézt v družstvu s jističem! Jistič totiž za nás dělá spousty práce, při které věnuje obsluze jistící pomůcky sto procent pozornosti. Pokud se jistíme sami, musíme svou pozornost dělit mezi vlastní lezení a kontrolu jištění. Hrozí tak, že pro pozornost věnovanou jednomu, zpackáme to druhé.

Pro jištění je možno použít jak blokanty typu jumar, tak i blokanty typu gibbs. Avšak u blokantů typu gibbs pozor na podmíněný reflex. Odsedne-li člověk nečekaně do blokantu typu gibbs (např. po ztrátě rovnováhy, uklouznutí, nebo ztrátě síly v obtížném lezeckém místě), může se leknout, a reflexivně chytnout rukou za lano v místě, kde je blokant. Chytne-li se lezec za tělo blokantu typu gibbs a bude na něj působit ze shora silou, blokant se nezadrhne, palec blokantu se odlehčí, a blokant bude stažen dolů. S ním spadne i lezec. Z tohoto hlediska jsou lepší blokanty typu jumar, které na laně drží, i když jsou zatíženy shora rukou svírající v dlani tělo blokantu. Ale ani blokanty typu jumar nelze chytat rukou bez rozmyslu, nutno dávat pozor, aby nedošlo k odklopení ovládací páčky palce blokantu.

Při sólolezení podél fixního lana s blokanty typu jumar se blokant k úvazu připojuje karabinou, a to za otvory v hlavě blokantu. Blokant pak lezec za sebou táhne na karabině. Vůbec nemusí blokant ovládat rukou, prostě jej za sebou táhne tím, jak leze výše. Karabina musí mít šroubovací pojistku, a také je dobré, když její vnitřní rozměry jsou větší. Při případném pádu nebo odsednutí totiž musí karabina obchvátit hlavu blokantu, a úzká karabina by se při tom mohla o tělo blokantu různě vzpřičovat.

Vlevo: špatné způsoby připevnění blokantu - vpravo: správně připevněný blokant

Je velmi dobré používat naráz dva blokanty, neboť při selhání jednoho, máme zálohu ještě v druhém. Důvodem selhání blokantu může být průnik cizího tělesa do mechanismu, například malý kamínek může funkci zcela zhatit. Nakonec nelze ani vyloučit konstrukční nebo materiálovou vadu.

Zálohování blokantů

Lano se používá jednoduché, tzv. singl. Jeho horní ukotvení musí být stoprocentní, tutové. Dolní konec lana je dobré mírně zatížit, aby bylo lano trochu napnuté, a šlo lépe posunovat blokanty vzhůru. Jako zátěž se může použít batoh, nepotřebný horolezecký materiál, či jakýkoliv dostupný vhodný předmět. Také je možné použít na zatížení do svazku smotaný konec samotného fixního lana.

Napnutí lana zatížením

Rázová síla při odsednutí je nejmenší dole v laně (lano hodně pruží), a čím výše se lezec dostane, tím více se zkrátí činná část lana, a zvětší se i hodnota rázové síly (lano už nebude tolik pružit). Až když lezec dospěje blízko pod horní kotvení lana (přibližně 1,5 m), lano přestane téměř zcela pružit, a pád (míněno razantní odsednutí) v této chvíli by byl tvrdší. Volným pádům (kdy člověk doslova letí vzduchem) je při sebejištění s blokanty radno se vyhýbat. Jednak to ničí lano, a za druhé blokanty k tomu nejsou určeny. Průměrně většina blokantů vydrží připevněná na laně přibližně 4 kN (cca 400 kg), což je hodně pro odsednutí, ale ne tak moc, aby do toho šlo skákat z výšek.

Před započetím lezení je nutno si odzkoušet odsednutí do blokantů (nízko nad zemí!), aby si člověk ověřil funkčnost jistícího systému.