Jedná se o slaňování dvou lidí zároveň po dvojitém laně, kdy každý člověk zvlášť slaňuje po jednom prameni lana. Jistou výhodou této metody je možné ušetření času při sestupu, ale tím plusy této metody končí.
Pak už převažují samé komplikace:
- Lezci musí mít možnost dobře komunikovat a vidět na sebe, např. v horách za bouře je toto slaňování nemožné;
- Lezec první na zemi se nesmí pustit lana pod slaňovací pomůckou, když ten druhý ještě slaňuje (natož aby se odepnul úplně od slaňovací pomůcky)
- Slaňovací stanoviště je více zatěžováno
- Aby na sebe neshazovali kameny, musí být lezci ve stejné horizontální úrovni, a pokud se slaňuje v členitém terénu, může tak ideální slaňovací trasu proslanit jen jeden z nich
- Pokud bude jeden z nich při slaňování zraněn (např. padajícím kamenem) a upadne do bezvědomí, zřítí se na místo jednoho oba. Aby k tomu nedošlo musí mít oba zhotovené sebejištění prusíky.
* * *