Redukční metoda je způsob, jak hodnotit zimní nebezpečí lavin. Jejím autorem je renomovaný lavinový odborník Werner Munter ze Švýcarska. Jedná se o praktickou pomůcku, kterou můžeme použít při plánování zimní túry. Ač se někdy může zdát, že redukční metoda je příliš složitá, ve skutečnosti se nejedná o nic, co by nešlo zvládnou běžným lidským úsilím. V základním podání ji lze používat lehce a kdykoliv při akci. Nutnou podmínkou je dostatek informací a jejich předchozí zvážení pomocí tří úrovňové metody (tzv. 3×3).
Podstatou redukční metody je prostá bilance negativních a pozitivních činitelů (faktorů) přírodního prostředí a lidského chování v něm. Jde o to, že pokud na jednu misku vah dáme nějaké negativní, nepřejícné faktory, tak musíme na druhou misku vah přihodit nějaké pozitivní, ochranné faktory, které situaci zvrátí směrem k bezpečí.
U redukční metody je při lavinézní situaci určitým negativním faktorům přiřazena bodová hodnota, a obdobně je také přiřazena pozitivním faktorům. V konečné bilanci se body spočítají, negativní se dají do čitatele zlomku, pozitivní do jmenovatele, a výsledek musí být menší, než 1. Zvládne to i školák druhého stupně obecné školy.
To, co bylo poměrně pracné a složité, bylo určit, které prvky mají mít kolik bodů. Nebo jinými slovy určit, co je považováno za více důležitější, a co za méně. S tímto měl W.Munter skutečně hodně práce a musel to pečlivě uvážit. Vycházel ze statistických údajů z dlouhodobých pozorování a řady matematických modelů. Toto ale nemusí ve výsledku běžného uživatel vůbec zajímat. Podstatné pro koncového uživatele je vědět, jaké prvky kolik mají přiřazeno bodů.
Redukční metodu musíme napojit na obvyklou tří úrovňovou metodu pozorování situace (také nazývaná metoda 3×3), kdy si situaci ohledně túry rozdělíme na tři úrovně, podle toho z jaké operační vzdálenosti situaci sledujeme. Pro lepší představu bývá tento proces připodobňován k mechanice fotografického přístroje (tzv. zoom), kdy fotograf si postupně přibližuje scénu. První úroveň pohledu (1. zoom) se obvykle nazývá regionální filtr (je to takový „pohled z domova“), druhá úroveň pohledu (2. zoom) se nazývá lokální filtr (většino ranní „pohled z okna horské chaty“), a třetí úroveň (3. zoom) se nazývá zonální filtr (je to vlastní „pohled při akci“). Více na stránce Plánování túry. V každé z těchto úrovní je možné redukční metodu aplikovat. Správný postup by měl vést k tomu, abychom situaci nejprve vyhodnotili v úrovni, ze které ji hodnotíme, a pak na zjištěná fakta uplatnili redukční metodu (zjištěným faktům přiřadili dané bodové ohodnocení a spočítali body).
Jediným negativním faktorem v rámci redukční metody je vyhlášený stupeň lavinového nebezpečí. Je tomu tak proto, že laická veřejnost nemá nástroje, jak přesně určit stupeň lavinového nebezpečí vlastním hodnocením (i když pro to metody existují, zpravidla jsou výsledky laického plácání do sněhu zkreslené a matoucí, a do celého systému by jen vnesly chyby). Je zde tedy nutnost používat věrohodné hodnocení, a tím je hodnocení provedené profesionální horskou službou. Tím ovšem je zde také nutnost mít tento zdroj informace k dispozici. Je to jedno z mála omezení redukční metody – není použitelná v necivilizovaných, exotických krajích. Redukční metoda je určená pro evropská pohoří, kde máme k dispozici mezinárodní informační systém lavinových výstrah.
Tím, že stupeň lavinového nebezpečí je jediný negativní faktor, je mu také přiřazena silná bodová hodnota. S vyšším stupněm lavinového nebezpečí tato bodová hodnota exponenciálně vzrůstá.
1. stupeň lavinového nebezpečí potenciál nebezpečí 0 – 3 bodů zaokrouhleně 2 body
2. stupeň lavinového nebezpečí potenciál nebezpečí 3 – 6 bodů zaokrouhleně 4 body
3. stupeň lavinového nebezpečí potenciál nebezpečí 6 – 12 bodů zaokrouhleně 8 bodů
Vůbec se neuvažuje o 4. a 5. lavinovém stupni. Při těchto stupních je nebezpečí již tak velké, že jej nelze nějak racionálně redukovat. Každý pohyb ve volném terénu je v takových situacích velmi nebezpečný.
Ve většině případů se pro ten který stupeň lavinového nebezpečí používá zaokrouhlená hodnota bodů. Rozhodně by takto měli body lavinovým stupňům přiřazovat laici. Zkušenější profesionálové, trávící v horách více času, si mohou dovolit v rámci vyhlášeného stupně na základě vlastní úvahy zvolit počet přiřazených bodů v nabídnutém intervalu. Ovšem pokud by se při tom v daném vyhlášeném stupni odhodlali ke snížení pod zaokrouhlenou hodnotu, musí to být velmi jasně a věrohodně zdůvodněno. Pozor na riziko podceňování!
Rozhodně variabilnější a pestřejší jsou bodové hodnoty pozitivních redukčních faktorů. Celá škála situací je rozdělena do tří částí, které se nazývají třídy.
- I. třída hodnotí sklon svahu
- II. třída hodnotí orientaci svahu ku světové straně
- III. třída hodnotí velikost skupiny a její chování
Z každé třídy může být použitý jen jeden redukční faktor (s výjimkou redukčního faktoru č.7 – viz. dále). Opět každému tomuto redukčnímu faktoru je přiřazena bodová hodnota (zkratka RH – redukční hodnota). Můžeme tedy získat tři bodové hodnoty (s č.7 i čtyři), jejichž součin pak přijde do jmenovatele výsledného zlomku.
Pro správné hodnocení pomocí redukční metody je potřeba zohlednit několik dalších pravidel:
- vždy pracujeme a počítáme se stupněm lavinového nebezpečí, který se týká svahů s méně výhodnou expozicí, a to i když si myslíme, že naše túra povede po svazích s lepší expozicí, a tudíž s menším stupněm lavinového nebezpečí; je potřeba preventivně počítat s horší variantou
- pokud je vyhlášen 3. stupeň lavinového nebezpečí, musíme mít k dispozici alespoň jeden z redukčních faktorů I.třídy, jinými slovy při vyhlášení 3. stupně lavinového nebezpečí nesmíme na svahy o větším sklonu, než je 39°
- pozor na žleby, muldy a kotle v horském terénu, kde u okrajů bývá svah strmější, než průměrný skoln svahu
- redukční faktor č.4 a 5 platí pro Alpy (v menší míře je použitelný i pro Tatry), v případě jiných pohoří se musí vycházet ze specifik těchto pohoří; je to další z omezení redukční metody
- redukční faktor č.7, to jest, že svah je hodně rozježděný, případně rozdupaný, předchozími návštěvníky, je jako jakýsi bonus navíc a s ním může být uplatněn i jiný redukční faktor z II.třídy
- redukční faktory II. třídy se nesmí používat při velmi mokrém sněhu typicky při jarním tání za vyšších teplot
Jak již bylo uvedeno výše, nakonec převedeme součin bodů redukčních faktorů do jmenovatele zlomku, přičemž za akceptovatelnou hodnotu se považuje hodnota menší než jedna.
Akceptovatelné zbytkové riziko = potenciál nebezpečí / redukční faktror tř.I buď č.1,2,3 x redukční faktor tř.II buď č.,5,6 x redukční faktor tř.II č.7 x redukční faktor tř.III buď č.8,9,10 < 1
Uvedený vzoreček je možná zbytečně složitý a tak si jednoduchost redukční metody předvedeme na praktickém příkladu:
Jsme velká skupina. Je vyhlášený lavinový stupeň 3, a nevhodné svahy jsou v hlášení o lavinové situace určeny svahy severní poloviny světových stran. Zvolíme svah o max. sklonu 35° (zisk 3 bodů z I.třídy), půjdeme na svahy jižní poloviny (zisk 3 bodů z II.třídy), svah ale není nikým projetý (žádné body za redukč. faktor č.7), ale budeme při výstupu i sjezdu dodržovat rozestupy (zisk 2 bodů z III.třídy).
Propočet: Za lavinový stupeň 8. Za redukč. faktory 3 x 3 x 2 = 18. 8 / 18 = 0,4
Túra by měla být relativně bezpečná.
Nezapomeňte! Bezpečí nejde spočítat. Čísla vám můžou jen napovědět, ale nic vám nezaručí!