Horolezecký terén a zejména trasy horolezeckých výstupů bývají popsány pomocí jednoduchých schémat, kartogramů a horolezeckých topografických značek. Ve fázi plánování nám tyto nákresy pomáhají učinit si představu o terénu, kterým vede výstupová trasa. Posléze během výstupu nám nákres významně pomáhá při orientaci ve stěně.
Pomocí topografických značek můžeme především zakreslit směr výstupové trasy a podobu terénu, kterým výstup vede. Ovšem neméně důležité jsou údaje o obtížnosti lezení v jednotlivých úsecích výstupové trasy, určení klíčových lezeckých míst, rozmístění a četnost postupových jištění, jisticích stanovišť, anebo i bivaků. Postranní měřítko pomáhá určit rozměr výstupu. Buď udává výškové metry (německy Hohenmeter), anebo lanové délky v metrech (německy Seilmeter). Jaký způsob měření je zvolen, by mělo být v nákresu napsáno, nebo v případě knižního průvodce to může být vysvětleno v jeho úvodních kapitolách. V případě výrazného traverzu ve výstupové trase bývá měřítko zakresleno vodorovně přímo v nákresu a umístěno tak, aby dobře vyjádřilo délku traverzu. Nákres je velmi praktické mít s sebou během výstupu na samotném listu papíru, který máme připravený v kapse pro okamžité nahlédnutí. Nákresy se často vyskytují v knižních horolezeckých průvodcích. Při samotném výstupu s sebou obvykle horolezci nenosí celou knížku (průvodce), ale pouze kopii příslušného výstupu; je tedy praktické si před odjezdem na horolezeckou akci pořídit kopie vytipovaných výstupů na jednotlivé listy papíru. Ve starších ale i v mnohých současných knižních průvodcích nebývají bezvýhradně používány jednotné topografické značky UIAA. Vždy je potřeba věnovat pozornost legendě v průvodci, a správný význam značek si včas ujasnit.
* * *