Skobování

Skoby a jejich použití jako postupové jištění

Skalní skoby jsou kovové čepele s okem pro připnutí karabiny. Zatloukají se kladivem do tenkých skalních puklin. Podle zvyků v té které oblasti se buď nechávají trvale osazené ve skále, anebo je druholezec ze skály opět kladivem vytluče ven, a na štandu je převezme prvolezec k dalšímu použití. V České republice je v drtivé většině oblastí již vyskobováno, tudíž se zde téměř už skobování nepraktikuje.

Skoby různých tvarů a velikostí

Skoby se rozdělují podle několika kritérií. Jednak podle druhu materiálu ze kterého jsou vyrobeny. Rozeznávají se dva druhy:

  • skoby tvrdé
  • skoby měkké

Tvrdé skoby se vyrábějí z tvrdých, kalených ocelí. Mají výhodu, že déle vydrží, neopotřebovávají se tolik. Naproti tomu jejich nevýhodou je fakt, že skalní puklina jim musí „padnout na tělo“. Naproti tomu měkké skoby se tvaru skalní pukliny přizpůsobí, čepel skoby se při zatloukání do skalní pukliny zohýbá podle tvaru pukliny. Ovšem to měkkou skobu částečně poškodí, a její opakované zatlučení už může být problematické. Zároveň jsou měkké skoby méně spolehlivé, neboť je lze při zatížení snáze vytáhnout. O měkkých skobách se dá říci, že ustupují ze scény a už se příliš nepoužívají. Právě měkké skoby byly často ponechávány ve skále, protože byly zohýbány ke tvaru dané pukliny ve skále. Dnes se už ale pro trvale osazené jištění dává přednost vrtaným skobám, jako jsou nýty (borháky).

Dalším rozdělením skob je podle tvaru. Rozeznávají se skoby:

  • horizontální
  • vertikální
  • zvláštní typy (rurp, bong, jedničková, univerzální, profilovaná, atd.)
Horizontální skoba — Svislá skoba — Horizontální skoba ve svislé spáře

Vertikální skoby jsou dnes už také na ústupu ze scény, neboť i do svislých puklin se používají tvrdé horizontální skoby. Od té doby, co se dosáhlo při výrobě výraznější kvality v pevnosti tvrdých skob, začalo být výhodné osazovat do svislých puklin horizontální skoby, protože při jejich zatížení za ucho, jenž je excentricky položené vůči podélné ose čepele, se čepel skoby vzpřičuje do strany a lépe tak drží ve skalní puklině.

Některé zvláštní typy skob – 1.jedničková skoba – 2.bong – 3.rurp – 4.profilovaná „U“ skoba („účko“) – 5.diagonální skoba

Zatloukání skob

Čím větší je po zatlučení skoby do skalní pukliny styčná plocha čepele skoby se skálou, tím lépe skoba drží. Problémem je, že člověk jaksi na čepel zaraženou ve skále nevidí. Jak tedy zjistit, jak skoba ve skále drží? Jedinou praktickou pomůckou je poslouchat zvuk, který skoba vydává při zatloukání kladivem. Je-li zvuk při zatloukání skoby zvonivý, ve vysoké tónině (takové „diňňňňk..“), je to dobré, puklina ve skále se zužuje, a čepel skoby je v kontaktu se skálou. Naopak ozývá-li se tupý, dutý zvuk (takové „tlk.., tlk..“), je to špatné, puklina ve skále se rozšiřuje a čepel skoby není dostatečně v kontaktu se skálou, nebo je skála v místě zatloukání nekompaktní, tedy je lámavá, rozpukaná, nesourodá, prostě hrůzná „šotolina“. Rozhodně není vhodné se zde skobou jistit, vytržením skoby hrozí velký výlom kamení.

Video: Zatloukání skalní skoby. Čím víc je skála v okolí spáry kompaktní a pevná, tím lépe. Šířka spáry by měla být o něco užší, než je tloušťka čepele skoby. Skobu je potřeba zatlouci až po ucho. Dobře pasující skoba musí v závěru zatloukání jít do spáry ztuha, je třeba pořádných ran kladivem. Po zatlučení je dobré prověřit, zda se se skoba nehýbe. Hornina se totiž v místě zatlučení může pohnout, čímž může dojít k rozšíření skalní spáry.

Někdy se stane, že skoba sice dobře drží, ale celá čepel nejde do skalní pukliny zcela zatlouct. Rozhodně se nesmí taková vyčnívající skoba cvaknout normálně do oka, neboť by ven trčící část skoby působila větší pákou. Při zatížení by se skoba mohla snadno vytrhnout ven ze skály. Situace se musí řešit tak, že se na čepel skoby co nejtěsněji ke skále prusíkovým uzlem naváže nejlépe popruhová smyčka s dostatečnou nosností, a teprve do ní se připne karabina postupového jištění.

Je-li skalní puklina pro jednu skobu příliš široká, je samozřejmě možné skoby k sobě skládat tak, aby společně vyplnily celou šířku skalní pukliny.

Správné zatlučení — špatné zatlučení — zkrácení čepele — složení skob

Vytloukání skob

Pro tuto činnost je dobré být vybaven tzv. „lapačem skob“, například nejjednoduššeji (spíše nouzově) tenkým a relativně pevným, odolným provázkem, který má na koncích uvázána trochu větší oka. Po vyjmutí karabiny ze skoby provázek jedním koncem pomocí prusíkovací smyčky přivážeme k oku skoby, a druhý konec provázku si připevníme k úvazu. Jiné lapače skob bývají propracovanější – hlavně proto, že provázek lze snadno při vytloukání kladivem přeseknout. Tomu lze předejít např. použitím ocelového lanka, nebo na konci provázku (šňůry) stačí do smyčky zatočit kousek vázacího drátu a okem skoby protahovat drát. I ten lze přeseknout, ale obvykle ne během jednoho výstupu, jako v případě prostého provázku. A je-li drát delší, a usekne-li se, prostě lze používat dál dosud nepoužívanou část. Cca 20 cm drátu tak vydrží opravdu dlouhou řadu skobovaných výstupů.

Údery kladivem při vytloukání je nutno vést střídavě z boků, skobu ze skalní puliny jakoby „vykývat“. Až se skoba dostatečně uvolní, dá se pomocí háčku šťáradla na vklíněnce za skobu trhat ven kolmo od skály. Případně některá horolezecká kladiva mají na zobáku zespodu udělaný „zub“ či „háček“ pro snadné vytahování skob. Zmíněný lapač skob zabezpečuje, že nám skoba po prudkém vytažení nespadne dolů.

Video: Vytlučení skoby. Skobu vytlučeme střídavými údery z boků, pod kterými se skoba postupně vykývá ven. Pomocí zobáku horolezeckého kladiva je možno skobu páčit kolmo ven ze skalní spáry. Pozor na prudké vytažení skoby, kdy by nám mohla upadnout a ztratily bychom ji. Je možnost používat tzv. lapače skob (viz. text).

Pokud se nedaří zatlučenou skobu ze skály vytlouci, může pomoci to, že do její blízkosti v téže puklině krátce, tak jen 1 cm do hloubky, zatlučeme jinou skobu, která má tlustší čepel. Tím se malinko, třeba jen o půl milimetru rozšíří puklina, a to může stačit na to, že skobu vyndáme. Pomocnou skobu díky tomu, že je jen krátce zatlučená, poté vyndáme také snadno.

Směry sil působící na skobu A – Směr zatížení při tahu vzhůru (např. na jistícím stanovišti) B – Směr zatížení dolů při zachycení pádu C – Směr ven z pukliny při vytahování skoby D – Směr do boku, takto se provede vykývání skoby při uvolňování před vytažením E – Směr do boku za ucho skoby způsobí vzpříčení čepele horizontální skoby a její upevnění v puklině

Rozložení síly působících na skobu

Skoba je ve své podstatě vlastně páka, která se při zatížení za jedno své rameno vzpříčí svým druhým ramenem ve skalní puklině. Skoba bude při tom držet v puklině tím více, čím větší plochou a větším počtem styčných bodů bude opřena o skálu. Jako klíčové je opření ucha skoby o skálu, protože tím se zarazí tendence skoby se při méně ideálním tvaru pukliny vysouvat ven.

Vlevo: rozložení sil působících na horizontální skobu ve skále – vpravo: rozložení sil působících na jedničkovou skobu

* * *