Staré knihy

Die Gefahren der Alpen, Emil Zsigmondy, Lampart´s Alpiner Verlag, 1886 – 2.vydání

239 str., rozměry 22 × 14,5 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha Die Gefahren der Alpen je stěžejním dílem mezi horolezeckými učebnicemi. Na dlouhou řadu let se tato kniha stala vzorem pro podobné publikace. Jejím autorem je význačný horolezec z konce 19. století, Rakušan maďarského původu Emil Zsigmondy, který proslul především svými výstupy podnikanými bez doprovodu horského vůdce, což v té době bylo považováno za převratné a zařadilo jej mezi průkopníky sportovního horolezectví. První vydání této knihy vyšlo roku 1885 v německém Lipsku. Krátce po vydání knihy bohužel Emil Zsigmondy zahynul při pokusu o zdolání jižní stěny Meije, kde se mu přetrhlo lano. Hned dalšího roku 1886 vyšlo druhé, posmrtné vydání jeho knihy, které do tisku připravil jeho bratr Otto Zsigmondy (kniha měla několik dotisků, takže se lze setkat také s exempláři datovanými z roku 1887). V knize převládá text, který je překvapivě rozsáhlý, a dokládá, kolik vědomostí o nebezpečí v horách již v té době horolezci měli a jak čile pomocí mezinárodních časopisů tyto informace sdíleli (v knize je množství citací nebo odkazů na články těchto časopisů). Ilustrací je málo, pouze několik černobílých perokreseb cepínů, maček a pár návodů na vázání uzlů. Zajímavostí je vyobrazení na titulní straně knihy. Jedná se o výjev hory Feldkopf, na kterou Zsigmondy vykonal slavný prvovýstup, a která po jeho smrti byla na jeho počest přejmenovaná na Zsigmondyspitze.

Die Gefahren der Alpen, Emil Zisgmondy, Lampart´s Alpiner Verlag, 1895(?) – 3. vydání

192 str., rozměry 16 × 11 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Třetí vydání Zsigmondyho knihy do tisku připravili Otto Zsigmondy a Ludwig Purtscheller. Kupodivu je kniha menší a útlejší, než předchozí vydání, což je ale dáno pouze grafickou úpravou. Rozsah textu a množství ilustrací zůstalo nezměněno, i když text byl něco málo doplněn. U třetího vydání je nejisté jeho datum, v knize chybí jakýkoliv údaj o době tisku. Z obsahu lze dovodit, že kniha nemohla být vytištěna před rokem 1893 (toto datum se v textu vyskytuje). Zároveň v tomto dostupném exempláři knihy je ex-libris minulého majitele datované rokem 1899. Kniha pravděpodobně vyšla někdy v rozmezí těchto let, z logiky textu vyplývá, že spíše dříve, a tak se nabízí doměnka, že kniha byla vydána k desetiletému výročí úmrtí Emila Zsigmondyho, tedy v roce 1895.

Die Gefahren der Alpen, Emil Zsigmondy, Wilhelm Paulcke, Edlinger´s Verlag, 1908 – 4. vydání

348 str., rozměry 21 × 15 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Ve čtvrtém vydání Zigmondyho knihy došlo k zásadnímu převratu. Přípravu knihy si vzal na starost Wilhelm Paulcke, horolezec a propagátor skialpinismu. Paulckeho přínos vdechl knize druhý život a natrvalo z ní udělal doslova „bibli horolezeckých metodiků“. Již tak obsáhlý text byl výrazně rozšířen, a přibylo velké množství nových ilustrací, které jsou buď černobílé kresby, velmi pečlivě provedené, téměř umělecké hodnoty, anebo černobílé fotografie, kterých je jen pár, ale za to velmi kvalitně provedených. Nicméně ilustrace většinou nejsou přímo výukové, spíše se jedná o takové ilustrační, ukázkové výjevy. Ovšem čistě výukových obrázků je v knize také několik (např. návody na vázání některých uzlů, nebo jak zřídit slaňovací stanoviště, jak se navázat na lano, apod.). Na svou dobu to byla nesmírně progresivní kniha! Co zarazí dnešního čtenáře, jsou dvě věci: Za prvé poměrně rozsáhlé vědomosti, které měli lidé o nebezpečenstvích v horách již v té době, a za druhé jak drsní byli naši předchůdci. Na některých ilustracích je ukazováno, jak lézt a jistit se při tom. Zobrazené výjevy nahánějí hrůzu – postavy v obyčejném všedním obleku se prosekávají sněhovou převějí, muž v košili s vyhrnutými rukávy si jen tak leze přes převis, a jištěný je pouze lanem ovázaným okolo pasu, jistič na štandu stojí na úzké polici, nijak nezajištěn ke skále, a lano přehozené přes skalnatý výčnělek jen drží v dlaních rukou. Děs! Není to příjemné, ale tato kniha člověku vnukává myšlenku, že dnes s tou moderní výzbrojí od všech těch Petzlů, Kongů, Charletů, Grivelů apod. jsme už příliš změkčilí a bojácní. Je o nás postaráno téměř jak o nemohoucí. Tato stará kniha připomíná, že bývala doba, kdy horolezcem mohl být jen někdo.

Die Gefahren der Alpen, Emil Zsigmondy, Wilhelm Paulcke, Bergverlag Rudolf Rother, 1922 – 6. vydání

387 str., rozměry 20 × 13 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – V šestém vydání kniha vstoupila do nového moderního věku. Již z prvního zběžného pohledu je vidět moderní typografické zpracování. Už to není ta starobylá kniha, ze které na nás dýchá ruční řemeslná práce. Přibylo více nových černobílých fotografií, z jejichž podání je vidět, že byly pořízeny moderními fotografickými přístroji. Zároveň také ale v knize zůstalo pár původních kreseb z prvního a dalších vydání, a tak je toto vydání zajímavou směsicí modernity a starobylosti.

Die Gefahren der Alpen, Emil Zsigmondy, Wilhelm Paulcke, Bergverlag Rudolf Rother, 1927 – 8. vydání

361 str., rozměry 20,5 × 13 cm

V osmém vydání z roku 1927 je již použitý jednotný grafický styl, všechny ilustrace jsou nakresleny jedním ilustrátorem, jímž byl Albrecht Krauskopf. Rovněž je v knize zařazeno pár černobílých fotografií, také zcela nově pořízených, což je značně vidět na jejich vyšší kvalitě. V této formě má již učebnice zcela moderní vzhled, a leckteré jiné učebnice vydané až do 70. let 20. století jakoby ji z oka vypadly. Pro českého čtenáře může být zajímavé porovnání této knihy s knihou „Základy horolezectví“ od F.Kroutila a A.Veverky z roku 1948. Přes dílčí odchylky máme zde prakticky dvě stejné knihy. Postupem času pochopitelně vliv tohoto vzoru slábnul, ale to, jak hluboce a nadlouho Zsigmondyho a Paulckeho kniha ovlivnila další autory pochopíme, když si vezmeme Procházkovo „Horolezectví“ z roku 1990. I tam, vzadu v seznamu použité literatury, nalezneme poznámku „Zsigmondy E., Paulcke W.: Die Gefahren der Alpen, Verlag R. Rother, München, 1927“.

Zasady taternictwa, Zygmunt Klemensiewicz, Wydawnitw sekcyi turystycznej, 1913

?? str., rozměry ?? × ?? cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Jedna z nejstarších polských učebnicí alpinismu. Tématicky je kniha zaměřená na lezení výhradně ve Vysokých Tatrách. Text je velmi podrobný, doprovázen černobílými kresbami, z nichž řada je čistě didaktického zaměření. Pozoruhodnou zajímavostí je kapitola věnovaná etice horolezectví, ve které Klemensiewicz výrazně předběhl dobu, a vyslovuje se za čistotu lezení, zachování přírody a nedotčené, drsné divočiny.

Alpinismus, Josef Ittlinger, Leipzing, 1919

?? str., rozměry ?? × ?? cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Německy psaná, poměrně malá, útlá knížečka, avšak vrchovatě napěchovaná bohatým obsahem. Věnuje se klasickému alpinismu, a zaobírá se tak nejen skalním lezením, ale také problematikou zimního horolezectví na sněhu a ledu, včetně ledovců. Ilustací je v knize poměrně málo, důraz je kladen na text.

Turistika v horách, Josef Milíč, Klub československých turistů, 1922

67 str., rozměry 18,5 × 13 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Podle titulu mohlo by se zdát, že se jedná o příručku pro vysokhorské turisty, ale zdání klame. Jedná se o ucelenou ryzí horolezeckou metodiku, jednu z nejstarších, které byly v českém jazyce zpracovány. Sám autor uvádí jako zdroje informací pro svou publikaci řadu zahraničních autorů, ale zdaleka největší vliv zde vidíme od Ittlingera a Zsigmondyho s Paulckem. Obsah je zaměřen na horské horolezectví, především v Alpách a ve Vysokých Tatrách. Text rozsahem není velký, ale svým obsahem je hutný, některé informace a rady jsou poměrně podrobné. Ilustrace jsou jen černobílé kresby a není jich mnoho. Terminologie je velmi zastaralá, například stoupací železa (mačky) jsou zde ještě nazývány „náledníky“. Co zaujme oproti současným publikacím, je kolik místa se věnuje v textu takovým tématům, jako je morálka v horách, jak se v horách chovat, kupodivu nechybí ani kapitolka věnovaná ochraně přírody. Také je patrné, jak v té době ještě doznívala polemika, zda do hor se vydávat s horským vůdcem, nebo bez něj. Několik úvodních kapitol se tomuto tématu věnuje, a i když se autor kloní k výstupům bez vůdce, je patrné, že stále ještě je to povážováno za něco neobvykle nového. Celkově nutno říci, že ač na pohled útlý sešítek, obsahem je Turistika v horách zajímavé a poctivé dílo.

Do hor, Pavel Kunaver – Antonín Vosátka, Nakladatelství F.Svoboda, 1925

175 str., rozměry 16 × 12 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha je překladem slovinské příručky P.Kunavera, do češtiny přeložil a doplnil A.Vosátka. Psáno překrásnou a kultivovanou češtinou – zde je ukázka: „Velká je zodpovědnost horolezcova, jemuž jeho přítel na laně přivázaný svěřil svůj život! V rukou onoho je nyní přítelova bezpečnost a tu nechť každý uvědomí si obrovskou zodpovědnost, jakmile ovinuv lano kolem svého pasu začne v pravdě tak krásné dílo na horských stěnách! Musí všechnu svou sílu a obezřetnost soustřediti a býti na vše připraven! Bystře musí pozorovati pohyby druhovy. Nic jiného nesmí ho zajímati než zase a zase jeho přítel, a všechny své síly zasvětiti ochraně svého druha s ním na laně uvázaného.“ Prakticky celý obsah je postaven na textu, v celé publikaci by se obrázky daly skoro spočítat na prstech jedné ruky. Text je však docela rozsáhlý a velmi podrobný, a při troše snahy ze strany současného čtenáře je i přes archaickou češtinu dobře srozumitelný, a je zaměřen na klasický alpinismus, na lezení v horách. V závěru knihy je černobílá fotografická příloha, kde převažují snímky z Julských Alp.

Príručka pre horolezca, Karol Riegler, Spolok tatranských horolezcov James, 1934

?? str., rozměry 15 × 11 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha je psána ve slovenštině. Malá knížečka, vlastně takový sešit, je patrně nejstarší slovenskou učebnicí horolezectví. Popisuje nejdůležitější zásady horolezeckých metod své doby. Text je doprovázen několika černobílými kresbami.

Horolezecké kapitoly, Jožo Šimko, KSTL Sv.Liptovský Mikuláš, 1943

92 str., rozměry 17 × 12 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha je psána ve slovenštině, vydána v roce 1943, tedy v době existence Slovenského štátu během 2.sv.války. Za povšimnutí stojí fakt, že v kapitole historie horolezectví ve Vysokých Tatrách bychom jména českých horolezců hledali marně. Jedná se o malou útlou knížečku. Přesto je obsah poměrně hutný, text srozumitelný a doprovázený krásnými kresbami Samo Turzáka, kde zobrazeným postavám nechybí dramatické výrazy ve tváři, dokreslující atmosféru horolezeckého sportu té doby. Zkrátka žádné rozesmáté ksichty, happy, free, nic takového… Nejprve jsou probrány úvodní témata: historie horolezectví ve Vysokých Tatrách, kdo se může stát horolezcem, jakou mít výstroj. Poměrně pečlivě je probráno slaňování, jištění na stanovišti, a pak především technické lezení, kyvadlové traverzy a lezení pomocí přítahů dvou lan. Je zajímavé vidět, jak se technické lezení rozvíjelo, listovat v této knížce, je jak cestovat časem, jako bychom viděli příchod technického lezení do Tater, které pak udávalo tón až do konce 70.let 20.století.

Horolezecká abeceda – 2.vydání, František Kutta, Klub českých turistů, 1945

35 str., rozměry 20,5 × 15 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Stručná knížka, vlastně přesněji sešit, pojednává o základních dovednostech nutných pro horolezectví. Probírá témata výzbroj, názvosloví skalních útvarů, lezeckou techniku, lanovou techniku, způsoby jištění, slaňování. Vše pojato velmi stručně. Ilustrováno pouze černobílými kresbami. Jak se dozvíme v předmluvě této knihy, kterou napsal Dr. Josef Dostál, jedná se o druhé vylepšené vydání, neboť první vydání bylo ve své době ihned rozebráno z pultů knihkupectví. Toto druhé vydání vyšlo již po osvobození v obnovené Československé republice.

Horolezecká technika na cvičných skalách, František Kutta, Klub českých turistů, 1946

33 str., rozměry 19,5 × 14 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Podobně jako předchozí knížka od F.Kutty je i tato velmi stručná, ovšem už úžeji a do podrobností více zaměřená. Probírá témata smyčkovací technika, skobování, a především pak taktiku horolezeckého postupu v terénu. Ilustrace jsou pouze černobílé kresby, dobře přehledné. Zvláště kapitoly zabývající se taktikou postupu, mají i dnes co říci. Zkrátka určité pravidla a poučky nezestárnou. V této publikaci je možno vidět poměrně málo se uplatňující metodu výkladu, a totiž výklad na konkrétním příkladu. F.Kutta vybral několik skalních výstupů (např. Kauschkova hrana na Dračí zub v Hruboskalsku, Dušičková cesta na Dušičkovou stěnu v Českém krasu, aj.), a na jejich přikladu pomocí kresby vysvětluje jak a kde budovat jistící stanoviště a postupové jištění.

Základy horolezectví, František Kroutil, Antonín Veverka, Nakladatelství Žikeš, 1948

268 str., rozměry 20 × 15 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Rozsáhlá kniha, předcházející Procházkovo dílo na pomyslném trůnu metodických knih, zkrátka toto je bývalá „kniha číslo 1“. Je zaměřena především na klasický alpinismus, tedy lezení v horách. (Poměrně rozsáhlá je kapitola o ledovcích, čímž se kniha trochu minula, neboť nedlouho před vydáním se zavřela „železná opona“, a běžné cestování na ledovce nebylo možné. Však také později Procházka se ledovcům už tak moc nevěnoval.) Autoři čerpali náměty z mnoha zahraničních zdrojů, v textu je odkazováno na E.Comiciho, J.Kugyho, E.Zsigmondyho, a další. Text je velmi podrobný a dobře srozumitelný. V knize je slušné množství kreseb, sice trochu neuměle kreslených, ale v zásadě dobře přehledných. Také je v knize zařazeno několik černobílých fotografií, ale ty mají pouze roli výjevů zpestřujících obsah.

Horolezecké kapitoly, Jožo Šimko, Slovtour, 1949

51 str., rozměry 17 × 12 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha navazuje na předchozí dílo J.Šimka (viz. zde výše v textu). Od doby prvního vydání se změnily politické poměry, takže v předmluvě se z „Národního výletu“ z roku 1943 stala slavnost „storočnice spisovnej slovenčiny“, rovněž se z hlubin historie vynořily postavy českých horolezců Veverky, Kroutila, Záboje, Zachovala a Štáflové. Inu dobové politické kotrmelce. Oproti předchozí knize je tato rozsáhlejší a podrobnější. Kresby S.Turzáka nahradily nové od R.Kubína, které jsou obyčejnější, takové dalo by se říci sterilní, jak to v učebnicích bývá. Ale na druhou stranu jich je o poznání více než v předchozím vydání. Kniha je také prokládaná černobílými fotografiemi Vysokých Tater a Sulovských skal.

Horolezectví, V.M.Abalakov, Sokolské nakladatelství, 1951

158 str., rozměry 22 × 15 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Jedná se o překlad sovětské /ruské/ učebnice horolezectví. Zvláště pikantní je předmluva ke knize, kde se čtenář dozví o významu horolezectví pro rozvoj sil pracujícího lidu a zvýšení branné schopnosti k obraně socialistické vlasti… bla bla bla. Skutečně, zprznit je možné cokoliv, i alpinismus. A nebojte se, to na titulní stránce nejsou partyzáni, kupodivu jsou to opravdu horolezci.

Horolezectvo pre každého, Radek Roubal, Nakladateľstvo Cestovného ruchu, n.p., 1953

175 str., rozměry 17 × 12,5 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha je psána ve slovenštině. Předmluvu ke knize psal Jozef Brandobur, a lze v ní najít tento strašidelný odstavec: „Celým človekom si aj na svojom pracovisku, uplatňuješ svoje schopnosti pri budovani nášho života, lebo chceš byť uvedomelým radovým vojakom socializmu v našom štáte, uvedomelým vojakom mieru na celom svete. Chceš bojovať proti tým, čo chcú vojnu.“ Jen ve společnosti ovládané deviantními grázly může být něco takového napsáno v úvodu učebnice horolezectví…

Další obsah knihy je naštěstí již veselejší. Kniha se věnuje především horolezectví v horách, je výrazně zaměřená na přípravu pro lezení ve Vysokých Tatrách. Text je psán velmi srozumitelně, chvílemi jakoby autor spíše vyprávěl, například často oslovuje čtenáře v 2.os.j.č. (rád bych tě upozornil…, uvidíš jen…, apod.). Je to neobvyklá forma, jiné české nebo slovenské učebnice horolezectví takto psané nejsou. Ilustrace v knize jsou jednak černobíle kreslené obrázky, které jsou vcelku na přijatelné úrovni, a je jich dostatečné množství. Na konci knihy je však ještě černobílá fotografická příloha, a je poměrně obsáhlá (36 fotografií). Tyto snímky jsou někdy jen jako ukázkové, ilustrační, ale některé jsou přímo výukové, to znamená, že názorně ukazují některé horolezecké postupy. Fotografie nezabírají celou stránku, při okraji je ještě doprovodný text, a ten je u některých fotografií až v rozsahu odstavce, přičemž v několika případech je zde i odkaz na vlastní text v knize. Výrazně to obohacuje celou knihu. Za zmínku ještě stojí, že na jednom z obrázků je konfrontace fotografie terénu ve Vysokých Tatrách s kresbou z horolezeckého průvodce „Kroutil-Gellner“ s doprovodným vysvětlením, jak plánovat túru. Také zajímavé, a v jiných knihách málo obvyklé.

Zimní horolezecké táboření, Mojmír Tichák, Státní tělovýchovné nakladatelství, 1955

210 str., rozměry 20 × 14,5 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Opět není radostí otevřít tuto knihu hned na první stránce, kde na nás číhá předmluva, jejímž autorem je Dr.Milan Vítek: „… Zimní táboření pomáhá sportovcům všestranně zvyšovat jejich tělesnou zdatnost, otužilost a zoceluje jejich organismus pro obranu naší lidově demokratické vlasti. Brannou hodnotu zimního táboření je třeba zvláště podtrhnout, neboť pobyt horolezců v tvrdých zimních podmínkách vytváří v kolektivu i v jednotlivcích jednak pevnou vůli a odhodlání překonávat všechny překážky, jednak pravé bojové soudružství, které – podloženo socialistickým vlastenectvím a uvědomělou kázní – je zárukou fyzické a morální síly našeho vojáka.“

Raději k vlastní knize. Text je velmi podrobný a obsáhlý. Nejprve je přehled potřebné výstroje, spacáky, stany, pak následuje kapitola o vaření v zimních táborech, druhy vařičů. Co je největším přínosem této knihy i v současnosti, je návod na stavbu iglú. To prostě nezestárne ani za ta léta od vydání knihy. Od iglú pak text volně přechází v popis různých typů záhrabů, a to velmi podrobně. Na závěr je pak probrána organizace života v táboře a logistika jeho zásobování, a nakonec i jeho rušení a opuštění.

Alpinizm, Alexej Alexandrovič Malenkov, Fizkultura i sport, 1959

281 str., rozměry 21 × 13,5 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha není psána v češtině, ale azbukou v ruštině. Další obsahově mohutná učebnice ruské školy, která se plně vyrovná dílu Abalakovovu. Tématicky je kniha zaměřená na klasický alpinismus, lezení v horách, a to jak na skále, tak i na sněhu a ledu. Zvláště lezení na sněhu je v této učebnici popsáno velmi podrobně, dodnes je obtížné najít knihu, která by se tomuto tématu věnovala tak podrobně. Text je doprovázen mnoha ilustracemi, téměř není dvoustrany, kde by chyběla nějaká černobílá kresba, což jen zvyšuje didaktický účinek.

Technika zajišťování v horolezectví, Arnošt Černík, Sportovní a turistické nakladatelství, 1961

163 str., rozměry 17 × 12,5 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Podobně jako u jiných knih z této doby je hned v úvodu ideologická předmluva vychvalující komunistickou diktaturu – jedna od V.Šedivého, předsedy ústřední sekce horolezectví ČSTV, a druhá od autora knihy. Zdrcující čtení, při kterém se dnešní čtenář kouše do spodního rtu. Proboha, byla to hloupost a naivita, prospěchářství, nebo strach a ponížení, které nutilo lidi psát takové žvásty?

Jinak – jak napovídá titul knihy, je obsah zaměřen na vše ohledně zabezpečení se proti pádu. Přestože se jedná o malou útlou knížečku, jsou některé informace v ní podrobné a na vysoké úrovni. Text je nádherně srozumitelný, hned se pozná, že Arnošt Černík byl sám velmi aktivní horolezec. Obrázky jsou jen černobílé kresby, většinou dobře přehledné, jen pár jich je poněkud malých, takže v detailech nelze snadno rozeznat, co je zobrazeno. Je až k nevíře, jak i po mnoha letech kniha působí fundovaným dojmem. A o záležitostech, které takříkajíc „nezestárnou“ (např. kinematika pádu, rozklad sil v čepeli skoby, apod.), pojednává tato knížka tak podrobně, že je až hanbou, jak povrchní cizojazyčné překlady se někdy v Čechách vydávají dnes.

Horolezectví, Arnošt Černík, Sportovní a turistické nakladatelství, 1964

192 str., rozměry 17 × 12,5 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha navazuje na předešlou publikaci od Arnošta Černíka. Obsah je zpracován ve stejné formě. Probírá taková témata, jako je názvosloví, výstroj a výzbroj, techniku lezení, druhy chytů a jejich úchopy, táboření, orientace, výživa při expedici, apod. Pokud si odmyslíme některé zastaralé pokyny, je z této knihy stále možno získat mnoho užitečných informací.

Sputnik alpinista, M.I.Anufrikov, Izdatelstvo fizkultura i sport, 1970

335 str., rozměry 20 × 13 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha je napsána rusky v azbuce. Což dnes může působit exoticky, ale je nutno si uvědomit, že v roce 1970 byla v komunistickém Československu ruština povinně vyučována už na základní škole. A vezmeme-li v potaz různé „československo – sovětské“ družby, cesty českých horolezců na Kavkaz, není se co divit, že kniha pronikla i k nám. Text je obsáhlý a podrobný, ale nepřináší nijak moderní obsah. Stále je to horolezectví doby dřevěných topůrek cepínů a konopných lan. Ilustrace jsou výhradně jen černobílé perokresby, dobře přehledné a dostačující. Obsah knihy je zaměřen na klasické horolezectví v horách, a kromě běžných témat nechybí i takové kapitoly, jako je překonávání horských vodních toků, záchrana v horách, ale třeba i trénink a skálolezectví. V závěru knihy je jako příloha seznam nejlepších sovětských výstupů za léta 1954 – 1969, výstupy rozdělené dle tříd, a v rámci třídy od 1. do 3. místa. Inu, v Sovětském svazu se v horolezectví dalo „vyhrát 1. místo“.

Alpinizm, Maciej Popko i redakcja, Wydawnictvo sport i turystyka, 1974

250 str., rozměry 20 × 14,5 cm

Dnes už historická publikace, některé metodické pokyny z ní jsou již zastaralé. – Kniha není psána v češtině, ale v polštině, jedná se o polskou učebnici alpinismu. Poměrně rozsáhlá kniha, rozsahem by ji šlo přirovnat k našemu dílu Procházkovu (o jeho knize z roku 1975 viz. níže zde v textu). Text polské učebnice je podrobný, zaměřený především na klasický alpinismus, tedy lezení v horách, a to jak v létě, tak v zimě. Některé metodické postupy, které kniha představuje, ještě v sobě mají mnohé z „doby konopného lana“, ale zároveň se již objevují moderní prvky, např. slaňovací osma, Stichtova brzda, apod. Jako ilustrace jsou v knize jen černobílé kresby, jsou dobře názorné a velmi jednoduše kreslené. Jako zajímavost je možno zmínit poslední kapitolu, která se věnuje speleoalpinismu (alpinizm jaskiniowy). Například v českých knihách je toto neobvyklé, v Čechách si v minulosti speleologové své příručky psali a vydávali sami, odděleně od horolezců.

Základy horolezectví, Vladimír Procházka, Olympia, 1975

209 str., rozměry 20 × 13 cm

Starší kniha z pera Vladimíra Procházky, která předcházela o 15 let publikaci „Horolezectví“ (o ní na stránce Aktuální knihy). Mnohé části textu a obrázky jsou zcela totožné, ale v celkovém rozsahu jsou „Základy horolezectví“ pochopitelně stručnější. Tedy kdo četl mladší „Horolezectví“ se v „Základech horolezectví“ už mnoho nového nedozví. Navíc v „Základech horolezectví“ jsou některé metodické postupy již zastaralé, například na obrázcích často zobrazovaný lezec se samotným prsním úvazem. Ale i přesto je z této knihy možno získat spousty užitečných informací, zvláště nečetli jste-li novější „Horolezectví“. Celkově však kniha je v dnešní době spíše historickým dokumentem o tom, jak a s jakou výzbrojí se lezlo v 60.letech 20.století. Zajímavé je především vidět určitý zlom v kvalitě výzbroje. Zatímco ještě v knihách A.Černíka z roku 1964 má výzbroj blíže k pradávné době konopných lan, zde již jsou vidět takové věci, jako jsou Hieblerova svírka, Jümar, Stichtova brzda, nýty, nesměle propagovaná kombinace sedacího a prsního úvazku, apod.

V roce 1979 vyšly Základy horolezectví v nakladatelství Olympia znovu v rozšířené podobě. Oproti předchozímu vydání přibyla především kapitola o zdravovědě v horolezectví, jinak jsou změny jen malé. Toto vydání z roku 1979 má 276 str., rozměry 22 × 14 cm.

Turistika v horách, Ivo Hejl, Olympia, 1978

209 str., rozměry 19,5 × 12,5 cm

Turistika v horách, Ivo Hejl, Olympia, 1990

205 str., rozměry 19,5 × 12,5 cm

Už poněkud starší kniha, vyšlá z módy. Zabývá se jen vysokohorskou tématikou. Je ještě poznamenaná dobou socialismu, kdy bylo v Česku problémem sehnat v obchodech moderní turistickou a horolezeckou výstroj. Některé metodické pokyny jsou zde opravdu archaické. Tato kniha snad může mít význam pro zvídavé horolezce, kteří si kladou otázku “co bych dělal, kdybych ztratil…”. Ano, v této knize se člověk dozví jak slaňovat v Dülferově sedu, jistit lanem přes koleno, ovazovat se lanem kolem hrudi, a podobné staré fígly, které v těch současných drahých, moderních a barevných publikacích mnohdy nenajde. V čem však tato kniha nikdy nezestárne, je její důraz na nutnost přemýšlet při plánování túry. Je známé pořekadlo „bezpečnost začíná ve vaší hlavě“, a aniž by kniha toto rčení používala, přesto čtenáře jasně vede tímto směrem.