Častým problémem jistících metod s rozličnými jistícími pomůckami (osma, ATC, Stichtova brzda, Reverzo a další) je fakt, že pomůcky poskytují lanu dostatečný brzdný účinek jen v jednom optimálním směru zatížení.
Snáze záležitost pochopíme, uvědomíme-li si poměrně prostou věc. Čím je lano v jistící pomůcce víckrát protaženo, obtočeno, v čím ostřejším úhlu je ohnuto, tím je více třením o jistící pomůcku bržděno při prokluzu. Drtivá většina jistících pomůcek umožňuje různé polohy lana. Pro určité zjednodušení se používá přirovnání k písmenu „U“ a písmenu „S“. Při poloze „U“ je lano v jistící pomůcce vlastně jen jednou ohnuto, brzdný účinek je malý. Při poloze „S“ je lano v jistící pomůcce vícekrát ohnuté, a brzdný účinek je větší. Někdy se pro toto zvětšení brzdného účinku používají výrazy: „uzamknout lano“ (v jistící pomůcce), „zaklesnout lano“, „brzdná poloha“, apod.
Dále se vychází z poznatku, že lidskou přirozeností je při ohrožení (leknutí se) stáhnout ruce k tělu, schoulit se, zatnout prsty. Jedná se o podmíněný reflex. Jistič na štandu, který chytá neočekávaný pád prvolezce není zrovna v klidu. Má důvod se pořádně leknout.
A nyní si na příkladu ukažme jádro problému. Příklad pro přímé jištění prvolezce ve stěnovém štandu: Pokud jistič svírá neaktivní část lana vedoucího z jistící pomůcky v rukou, je vcelku pravděpodobné, že bude při zachycování pádu za tuto část lana tahat k sobě – k tělu. Pokud je aktivní část lana od jistící pomůcky tažena nahoru (k postupovému jištění), potud je vše v pořádku. Podmíněný reflex se shoduje se správnou reakcí, lano je správně nastaveno do brzdné polohy. Jakmile však prvolezec padá přímo do štandu (tedy nemá postupové jištění a padá pod štand), je jističovo přitažení ruky s lanem k tělu chybné. Správně by měl v tento okamžik ruku s neaktivním lanem vycházejícím z jistící pomůcky zvednout nahoru a nastavit do brzdné polohy. To je však proti reflexu, a není jednoduché to zvládnout.
Umístění prvního postupového jištění změní směr zatížení jistícího stanoviště
Možná řešení problému:
1. Jistič se musí soustředit, musí být chladnokrevný, a do té doby, než prvolezec zbuduje první postupové jištění, musí jistič být připraven lano nastavit do brzdné polohy i proti svému reflexu. Nepodceňovat! Jistič nesmí být ničím rozptylován, musí se soustředit. Ovšem pozor! Pádem prvolezce může dojít k vytržení všech postupových jištění. Tedy zpočátku pádu bude jistič správně a v souladu s reflexem tahat za neaktivní část lana k tělu, neboť jistící pomůcka bude zatížena směrem nahoru k nejvýše dosaženému postupovému jištění. Ale poté, co se vytrhnou postupová jištění, dopadne prvolezec přímo do štandu, a to už bude jistící pomůcka zatížena ve směru dolů. Během 2 – 3 vteřin vlastně dochází k naprosté změně situace. A to za pořádného rachotu – prvolezec se řítí dolů, trhají se vklíněnce a skoby ze skály, padá kamení… a jistič musí střelhbitě reagovat proti svému přirozenému reflexu. Opravdu, jistič musí být chladnokrevný a zkušený.
2. Jistit nepřímo. V tom případě má jistič zaručenou existenci první postupového jištění, neboť první postupové jištění může mít umístěné v rámci stanoviště, a tedy mu lano při zatížení povede z jistící pomůcky nahoru. Jistící pomůcku má zapnutou k úvazu a má zaručeno, že bude reflexivně nastavovat lano do správné brzdné polohy. Ovšem je přítomna obvyklá nevýhoda nepřímého jištění. Jistič bude strháván záchytným nárazem při chycení pádu, poté bude zatížen stálým tahem visícího spadlého lezce a bude mít komplikovanější opuštění stanoviště.
Někdy je jištěno z jistícího stanoviště i když jsme na zemi, odkud nejde nikam spadnout. V takovém případě nám problém se změnou směru zatížení odpadá, neboť jaksi není možno, aby prvolezec spadl pod jistící stanoviště, respektivě pod zem. Jediné, na co by měl jistič dbát, je postavení se k jistící pomůcce při přímém jištění (tedy když je jistící pomůcka přímo připojena k pevným částem stanoviště, např. ke kmenu stromu). Jistič by měl být tělem postaven tak, aby při reflexivním zatažení za neaktivní část lana nastavil lano do brzdné polohy.
Závěrem nutno říci, že jistících pomůcek je celá řada, konstrukčně se více či méně liší, jejich vývoj navíc pokračuje a dochází k dílčím změnám v jejich konstrukci. V konečném důsledku však její funkci nejlépe zná výrobce, a tak se rozhodně při používání jistících pomůcek doporučuje řídit se pokyny výrobce.
* * *