Lezení v klasických mixech

Klasickým mixem je míněn terén, kde jsou rovnocennou mírou zastoupeny složky skály, sněhu a ledu. Je to terén především a hlavně zimních nebo vysokých zaledněných hor. Z prvního dojmu by se mohlo zdát, že to bude příjemné lezení, kde máme k dispozici finty a možnosti všech druhů lezení. Bohužel pravda je často taková, že skála je nelezitelná kvůli sněhu a ledu, sněhu je málo kvůli ledu a skále, a konečně led je zkažen sněhem a skálou.

Klasické mixy jsou z podstaty svého charakteru vždy ukloněné. Tím je dané, že hlavní tíhu lezení musí vykonat nohy lezce. A tím se dostáváme k otázce, zda postupovat s mačkami nebo bez nich. Rozhodně s mačkami, protože i s nimi jde (sice obtížně, ale přeci) přelézt třeba i stupeň V na skále. Zatímco bez maček se ani nepostavíme na mírně ukloněný zledovatělý stup.

Nohama stoupáme především do prohlubní, žlábků, apod. Rám maček a hroty se snažíme usadit tak, aby měly co nejpevnější oporu o okolní skalní výčnělky. Váhu přenášíme na nohy pomalu, během přenosu kontrolujeme, jestli se mačka nemá tendenci viklat a nehrozí podvrtnutí.

Rukama spíše udržujeme rovnováhu. Chyty často musíme získat tím, že odhrabeme sníh ze skály. Není to ale moc efektivní, a je vcelku běžné, že moc chytů nenajdeme. Může se ale zdařit umístit někam cepín. Ideální jsou zmrzlé drny trávy, ve kterých cepín drží výtečně. Rovněž úzká spárka ve skále vyteklá ledem je dobrá. Delikátním, dobře mířeným zaseknutím zde cepín upevníme. Pokud ve spárce led není, také je to dobré. Zasuneme tam zobák cepínu a kroutivým tahem do boku zobák vzpříčíme, čímž drží.

Ve chvílích, kdy cepíny nepotřebujeme, protože nějakým řízením osudu jsou k dispozici chyty, tak cepíny neuklízíme nikam z dosahu. Jistě budou brzy zase potřeba. Nejlépe je zasunout za poutka na sedacím úvazu a zabezpečit proti ztrátě. Pokud se kroky, kdy je potřeba mít cepín střídají v rychlém sledu s kroky, kde jsou k dispozici chyty, tak cepíny necháme viset na rukách za poutka, a vláčíme je s sebou.

Jelikož lezení klasických mixů je takové trápení a balancování na hranici pádu, je tu ještě jedna dobrá rada. Zabraňte drhnutí lana o terén. V jiném terénu to člověk ještě nějak utáhne, ale v mixech ne. Vhodným použitím dlouhých expresek nebo smyček je tedy nutné si zařídit co nejrovnější vedení lana terénem. Výrazně to pomůže.