Jištění v ledu je méně pevné, než jištění ve skále, to je základní fakt, který je nutno vzít na vědomí. Led je jen zmrzlá voda. A jak známo, účinkem tepla se led na vodu rozpouští. Zde je třeba si uvědomit, že jištění je zábranou proti pádu. Přičemž pád, to není nic jiného, než přeměna potenciální energie na energii kinetickou. A působením kinetické energie vzniká – nu přeci teplo. Takže s trochou nadsázky lze říci, že jištění v ledu „tak trochu plave na vodě“.
Také je třeba si uvědomit, že je-li jištění v ledu tvořeno kovovými předměty (a to téměř vždy je), tak k jejich zahřívání přispívá i teplota vzduchu a hlavně slunečního záření. Kov je tepelně dobře vodivý, na slunci se části jištění vně ledu zahřejí, a teplo se kovem snadno roznese i na části uvnitř v ledu. Kovový jistící prostředek tak po určité době v ledu vytaje. Proto je-li někde poblíž výstupové trasy ledem i skála, nabízející možnost zajištění, neopovrhovat jí, a s radostí do skály jištění osadit. Výrazně to zkvalitní celý jistící řetězec. Pakliže skála poblíž není, lze na kovový jistící prostředek v ledu připlácnout zvnějšku sněhovou kouli, která jej chrání před slunečním zářením.
I kvalita ledu samozřejmě ovlivňuje kvalitu jištění. Čím pevnější led, tím pevnější je jištění v něm osazené. Pevnost ledu se však určuje těžko, vyžaduje to mít zkušenosti a praxi. Čirý, průhledný led je pevnější, homogenní, tvrdý, ale je taky křehký. Krystalický, bílý až šedomodrý a neprůsvitný led je měkčí, méně pevný, plastičtější. Obsahuje vzduchové bublinky, které narušují jeho soudržnost.
Jistící prostředky do ledu - zleva: ledovcová vývrtka (již zastaralá, nepoužívá se), ledovcový šroub, snarg, ledovcový šroub vylepšený klikou pro snadnější zavrtání
Zakládání jistících bodů v ledu
Jistícími prostředky do ledu jsou ledovcové vývrtky, ledovcové šrouby, snargy a ledovcové háčky (ice-hook). Zvláštním jištěním v ledu jsou tzv. Abalakovovy hodiny.
Ledovcová vývrtka
Zastaralý jistící prostředek, který je dnes považován za nebezpečný. V současnosti se už nepoužívá a prakticky je pryč ze scény. V ledu má výrazně menší nosnost, neboť čepel vývrtky je příliš tenká, a snadno se při zatížení prořezává ledem. Její jediná výhoda, na kterou se někdy nostalgicky vzpomíná, byla v tom, že šla poměrně snadno (oproti současným šroubům) vrtat do velmi tvrdého ledu.
Ledovcový šroub
Ledovcový šroub se též někdy slangově nazývá „fréza“. V dnešní době je to nejčastěji používaný jistící prostředek do ledu. Masivní dutá trubka z lehkého kovu (například velmi oblíbený je kov titan, který je lehký, a přitom velmi pevný), opatřená na jednom konci uchem s okem pro karabinu, a na druhém konci ozubeným hrotem, od něhož se odvíjí poměrně výrazný závit. Do ledu se šroubuje. Ledová odvrtaná tříšť se při vrtání natlačuje do vnitřku trubky a skrz ni se vytlačuje ven.
Během vrtání ledovcového šroubu se ledová drť hromadí uvnitř kovové trubky, odkud je postupně transportována tlakem další přibývající drti ven. Nicméně po dokončení zavrtání zůstává trubice zcela vyplněna ledovou drtí. Po vyšroubování ledu je nutné tuto ledovou drť z trubice odstranit.
Její zavrtání do ledu je pracné, zvláště je li trubka širší. Vrtání je možno si ulehčit tím, že do oka šroubu se nasune zobák cepínu, a cepín se využije jako páka usnadňující kroucení.
Některé šrouby jsou opatřeny klikou, což vrtání výrazně usnadňuje. Lepší je, když je klika ke šroubu připojitelná a odpojitelná. Naopak když je klika ke šroubu trvale připojena, tak ze zavrtaného šroubu klika trčí a trochu překáží. Zvláště lano se při pádu okolo ní může omotat a poškodit se. Rovněž padající lezec se může o trčící kliky poranit.
Osazení šroubu do ledu: Vybereme pokud možno rovné místo tvořené kompaktním, na pohled pevným ledem. Pro snazší zavedení je nejlépe předem do ledu cepínem vyseknout menší dírku, a do té pak nasadit ozubený hrot závitu. Někdy je dobré jej do ledu mírně přiklepnout kladivocepínem. Následně se kroucením začne šroub zavrtávat, ze začátku je třeba mu udávat směr a sklon. Sklon šroubu by měl být mírně šikmý s okem vzhůru (od vodorovné polohy zhruba 10°).
Ledovcový šroub musí být osazen na relativně rovnou plochu ledu, tak aby bylo možné jej celý až po ucho zavrtat. Často jsou nezkušení lezci zlákání zavrtat šroub do nějaké prohlubně v ledu, ďolíku, protože tam se vrtná korunka a závit šroubu lépe „chytne“ při zahajování vrtání. Jenže tato počáteční výhoda se pak negativně projeví při závěrečném dovrtávání, dřík šroubu není celý v ledu, je zvětšená páka působící na šroub a jeho osazení v ledu je méně nosné.
Vlevo: správně osazený ledovcový šrou na rovné místo - vpravo: špatně osazený šroub, výčnělek brání zavrtaní až po ucho
Další nevhodná místa pro zavrtání ledovcového šroubu jsou různé ledové hrboly a vystouplé výčnělky (d, e), u kterých hrozí, že se pod tlakem zatíženého šroubu celé ulomí nebo odloupnou. Rovněž je k ničemu, když šroub zavrtáme do shluku ledových rampouchů, varhánek, které se tvoří v převislých částech ledu (f). U nich je možno si pomoci tak, že rampouchy osekáme a obnažíme tak spodní části ledu, které jsou již kompaktní a umožňují kvalitní osazení šroubu (b). Také se často nezkušení lezci dopouštějí chyby, že ledovcový šroub zavrtají příliš šikmo dolů do nitra ledu (g). Při dovrtávání pak ucho šroubu, jak se při vrtání točí, v horním oblouku narazí na povrch ledu a šroub nejde dovrtat až na doraz. Nedovrtaný šroub je pak zatěžován velkou pákou a spíše se vylomí.
Vlevo: a, b, c - správně zavrtané ledovcové šrouby; vpravo: d, e, f, g - špatně zavrtané ledovcové šrouby
Jakmile se chytne závit, ledovcový šroub začne zajíždět do ledu. Čím je hlouběji, tím víc to jde ztuha. Vrtání šroubu je velmi namáhavé a lezec se při něm značně vyčerpá.
Šroub do ledu je nejlépe vrtat v úrovni pasu, kdy se nejméně unavíme. V této pozici jsme schopni vyvinout na šroub největší tlak.
Je-li led tvrdý a křehký, může led začít praskat. V takovém případě se od šroubu rozeběhnou v ledu bílé křivolaké čáry, praskliny (případně se led úplně rozpadne a kusy ledu opadají dolů). Takto popraskaný led má pochopitelně menší nosnost. Pokud je prasklin mnoho, a my máme možnost ještě v dosahu ruky vybrat jiné místo pro zavrtání, je vhodné šroub z nepovedeného zavrtání vyndat a osadit jej znova, jinde a lépe.
Video: Ukázka praskání ledu při zavrtávání ledovcového šroubu. Čím se šroub zavrtává hlouběji, tím může led více praskat. Všimněte si, jak s dalšími postupujícími závity se objevují nové praskliny. Takové to jištění má sníženou pevnost!
Pokud se nám nepodaří šroub zavrtat celý až po ucho, musí se trubka šroubu ovázat smyčkou s velkou nosností (nejlépe popruh) pomocí prusíkovací smyčky, která se posune co nejblíže k povrchu ledu, aby se zkrátila páka. Karabina postupového jištění se připne do smyčky. Pozor – závit na šroubu musí být celý ponořen do ledu, smyčka se musí nasadit na hladkou část šroubu. Kdyby byla v kontaktu s ostrými hranami závitu, mohla by se o něj naříznout.
Některé ledovcové šrouby mají konec trubky tvarovaný tak, aby kovové ucho šlo otáčet, nasadit jako klíč na matici (usnadňuje to kroucení při zavrtávání), a taky posunovat po trubce nahoru-dolů. Tento sofistikovaný šroub se pak při neúplném zavrtání smyčkou opatřovat nemusí, prostě se kovové ucho stáhne dolů k povrchu ledu a je to.
Hlava ledovcového šroubu umožňující polohování ucha. A - v tomto zářezu se ucho protáčí volně dokola, ve většině případů standardní poloha při zavěšení karabiny a funkci postupového jištění; B - tato plocha má i svou protilehlou plochu, ucho šroubu sem jde zasunout po zarážku, využívá se pro šroubování jako s maticí; C - tato plocha má i svou protilehlou plochu, je bez zarážky, takže ucho šroubu jde po ní stáhnout až dolů na hladkou část trubky, využívá se v situaci, kdy šroub nejde zavrtat celý a ucho šroubu je potřeba posunout blíž k povrchu ledu, aby se zkrátila páka.
Na konci 90. let se dělala firma Black Diamond z USA pokusy s nosností šroubů zavrtaných v ledu. Došlo se k závěru, že za určitých podmínek ledovcový šroub v ledu víc drží, když je zavrtán mírně šikmo okem dolů. V tomto případě je úhel, který svírá šroub s povrchem ledu tupý a trubka šroubu při zatížení tlačí na led v příznivějším směru, a led tak klade odpor mocnějším objemem.
Vlevo: Standardní způsob osazení ledovcového šroubu v ledu - Vpravo: Úhel mezi šroubem a povrchem ledu je ostrý, led pod krčkem šroubu je ztenčený, a při zatížení spíše praskne. Je-li úhel šroubu a povrchu ledu tupý, šroubu tlačí kolmo proti mocné vrstvě ledu a nosnost šroubu v ledu je větší (za určitých podmínek - viz.text)
Nutno však, aby:
- vroubení závitů bylo výrazné, členité
- použít je v kvalitním „vodním“ ledu (čirý, tvrdý led)
- nesmí na to svítit slunce, aby šroub v ledu nevytával
Tyto podmínky jsou ale tak těžko splnitelné na sto procent, že ve většině situací je stále lepší se jistit šrouby zavrtanými klasicky, tedy šikmo okem nahoru. Výsledky pokusů firmy Black Diamond brát jen jako doplňující informaci, že za určitých podmínek není šikmo dolů skloněný šroub špatný a lze se na něj při jištění spoléhat.
Obecně pak platí, že tenčí šrouby mají v ledu menší nosnost, naopak tlusté šrouby mají nosnost větší. Podobně i při délce: krátké šrouby mají menší nosnost, dlouhé mají větší.
Místo, kam budeme šroub osazovat, by mělo být rovné, hned od povrchu tvořené kvalitním ledem, a nacházet se v mocné vrstvě ledu. Není dobré šroub osadit do výdutě („bambule“) ledu, neboť ta má menší pevnost ledu, a ani do příliš malé prohlubně, dolíku, protože v něm nebude místo pro otáčení oka šroubu při kroucení, a šroub se nepodaří zavrtat celý. Pokud je na povrchu ledu sníh či krusta nekvalitního ledu, je dobré tento povrchový sajrajt odškrábat cepínem, a šroub osadit až do spodnějších, teď už obnažených, vrstev ledu.
Otvor v ledu po vyvrtaném ledovcovém šroubu, dobře patrný otisk závitů (detail)
Snarg (ledovcová skoba)
Závit snargu je hustší a jemnější, a průměr trubky bývá tenčí, než je tomu u ledovcového šroubu. Hrot snargu nemá žádné ozubení, je hladce kruhový, ale je zaostřen, aby průnik snargu do ledu byl snazší. Na trubce se u některých typů nachází podélný otvor, který usnadňuje transport odsekaných částeček ledu. Snarg, protože má jemné vroubkování závitu, se musí za všech okolností do ledu osadit mírně šikmo vzhůru okem. Některými lezci bývá snarg víc oblíben, než šroub. Do ledu se snarg osazuje zatloukáním, a ven z ledu se vytahuje kroucením rukou.
Video: Ukázka zatloukání ledovcového snargu pomocí kladivocepínu. Jak je patrné, chce to pořádné rány, a tak není radno držet snarg druhou rukou. Je tedy nanejvýš potřeba na začátku udat snargu dobrý směr, protože poté během zatloukání už na tom nic neopravíme.
Ledovcový háček (ice-hook)
Slouží především k technickému lezení v ledu (lezec do něj odsedává, stoupá nohou do něj zavěšené smyčky, apod.). Ledovcový háček není tedy typické jištění využitelné jako postupové při volném lezení.
Osazuje se do cepínem předem vysekané dírky v ledu. Pokud celý zobák háčku nejde do ledu vetknout, je dobré jej ovázat smyčkou, a to plochým popruhem. Zlepší se tak stabilita a nosnost háčku v ledu.
Ledovcový háček (ice-hook)
Samozřejmě v nouzi se ledovcový háček taky dá využít jako postupové jištění, ale není to praktické, neboť pak hrozí snadné vypadnutí háčku z ledu. Jednak vypadnutí ven způsobené pohyby lana, a pak taky proříznutím se skrz led při silném zatížení pádem, protože zobák háčku je příliš úzký.
Jediné trochu oprávněné postupové jištění s ním při volném lezení, je zaháknout jej do ledu, který vyplňuje velmi úzkou skalnatou puklinu, v situaci, kdy okolo v terénu nemáme lepší možnost k založení jiného jištění. Sice to nebude moc pevné, ale nic jiného, než háček do té ledem vyplněné pukliny dát nejde.
Rady pro osazování postupového jištění v ledu
Jelikož je jištění v ledu méně pevné, je v místech, kde očekáváme obtíže při lezení a tím i pád, dobré postupové jištění zdvojit, a propojit smyčkou s plovoucí karabinou, aby docházelo k rovnoměrnému rozkladu sil při zatížení. Úhel ramen propojovací smyčky ať je ostrý, neboť se tím zmenší síla zatěžující každý jednotlivý jistící bod.
Plovoucí propojení dvou jistících bodů
Z důvodů menší pevnosti jištění v ledu bychom také se měli snažit co nejvíc zmenšit pádový faktor, a to tak, že první postupová jištění budeme osazovat hustěji za sebou (tak po 1 metru), a teprve až tak od třetího jištění možno začít dělat větší rozestupy mezi postupovými jištěními.
Led může někdy být tenký, a ještě navíc mezi ním a skalnatým podkladem může být vzduchová dutina, někdy tam i může téci voda. Pozná se to tak, že ze začátku, jak bývá obvyklé, jde šroub nebo jiný jistící prostředek zavrtávat čím dál víc ztěžka, a pak najednou z ničeho nic jede dovnitř úplně snadno, téměř s ním jde kroutit jedním prstem. Tak to je ten moment, kdy se šroub provrtal do dutiny. Takové jištění není pevné, hrozí, že se při zatížení vytrhne.
Jestliže máme tušení, že vrstva ledu na skále je tenká, pak musíme vrtat opatrně, a jakmile jistící prostředek nejde zavrtat hlouběji, ve vrtání už nepokračovat. Pokud bychom rvali například šroub stále hlouběji, tak se může stát, že zcela ztupíme a ohneme zuby hrotu šroubu o skálu, a zničíme tak šroub. Ještě horší variantou může být, že se vrtání podaří natolik, že odchlípne veliký kus ledu ze skály, a ten odpadne. V nejhorším případě i s námi.
Ty jistící prostředky do ledu, které jsou duté (šrouby, snargy), a do jejich dutin se při vrtání dostává tříšť odvrtaného ledu, se musí ihned po vyndání z ledu vyklepat, tj. stlačenou ledovou tříšť z dutiny trubky dostat ven. Běžně se to dělá klepáním kladivocepínu na horní konec trubky, nebo postranním klepáním na hladkou část trubky. Někteří borci na ledové lezení se vyzbrojují pevnou tyčkou, kterou led ze šroubu vyšťárávají. Pokud nejde už ani to, je možno šroub nahřát zapalovačem, hodí se například kahanový zapalovač typu Zipo. Odtavený led pak z vnitřku vyklepnout. Jinak zamrzlý šroub (nebo snarg) už nejde znova, podruhé zavrtat!
Vratný bod v ledu
Pokud chceme v ledu na delší dobu zřídit jistící bod, typicky vratný bod na konci cesty, odkud se lezci spouštějí nebo slaňují, je nutné udělat vícero jistících bodů, které se vzájemně propojí z důvodu zálohování. V případě, že použijeme ledovcové šrouby, propojíme je některým ze způsobů sestrojení propojovací smyčky – viz. stránka Propojvací smyčka.
Použití ledovcových šroubů však není vždy nejlepší. Zvláště pokud je teplota vzduchu nad bodem 0 stupňů Celsia, nebo dokonce na ledovcové šrouby svítí slunce. Vratný bod z povahy věci osazujeme na delší dobu, než se na cestě vystřídá více členů z lezecké skupiny lidí, a za tu dobu mohou ledovcové šrouby, které jsou z kovu, a tudíž tepelně vodivé, z ledu vytát a ztratit na pevnosti.
Daleko lepší je použít takový jistící bod, který neobsahuje kovové části. Není-li nic jiného k dispozici, vždy si v ledovém terénu můžeme vyrobit abalakovovy hodiny. Více o nich a jejich výrobě na stránce Abalakovovy hodiny. Abalakovovy hodiny neobsahují části z kovu, a lépe si za teplého klimatu po delší čas udrží pevnost. A nic nebrání, pokud máme pochyby o pevnosti sloupku abalakovových hodin, přidat nakonec do soustavy i ledovcový šroub, který bude hodiny zálohovat.
Vlevo abalakovovy hodiny v ledu, vpravo jejich zálohování pomocí ledovcového šroubu
Další možností, jak vratný bod na ledu mít zálohovaný, je vyrobit dvoje abalakovovy hodiny, a ty pak propojit jednou pomocnou lanovou smyčkou. Vzdálenost abalakovových hodin od sebe v tomto případě by měla být alespoň 60 cm (mezi dvěma nejbližšími otvory), aby se případné praskliny vzniklé při vrtání otvorů nemohly setkat a nedošlo tak k oslabení soudržnosti ledu.
Dvoje abalakovovy hodiny, vzájemně se zálohující, provázané pomocnou lanovou smyčkou
* * *