Jistící stanoviště na sněhu

Situace, které při jištění s lanem mohou na sněhu být, lze rozdělit na čtyři skupiny:

  • Jištění prvolezce bez postupových jištění
  • Jištění druholezce
  • Jištění prvolezce s postupovým jištěním
  • Spojení lanem při současném postupu na svahu

Jištění prvolezce bez postupových jištění

Pokud si prvolezec nebuduje postupová jištění, sjede v případě pádu samozřejmě po sněhu dolů nejprve na úroveň jistícího stanoviště a jističe, a posléze i pod něj. Jistící stanoviště tak bude zatíženo pouze směrem dolů. Jako velmi dobré jištění se pro tuto situaci jeví „esíčkovitě – S“ vedené lano přes nárt boty a karabinu připnutou v cepínu, jenž je zaražen ve sněhu a zadupnutý právě tou nohou obtočenou lanem. Finta této jistící metody spočívá v tom, že lano vedené přes nárt nohy tlačí nohu dolů, a ta tím víc zadupává cepín do sněhu. Karabina jen udržuje lano v „esíčkovité“ poloze, aby bylo co největší tření lana o botu, a také, aby lano bylo dál vyvedeno nahoru, kde jej pohodně můžeme držet rukou. Karabina sice působí na cepín směrem nahoru, jakoby jej chtěla vytrhnout, ale právě proti tomu působí tlak nohy přimáčknuté lanem. Celý systém je tak v rovnováze a solidně drží, a to i v poměrně měkkém sněhu. Zároveň jde lano velmi dobře a rychle posunovat, takže spatří-li jistič včas pád prvolezce, může stihnout během jeho sklouzávání dolů něco lana rychle dobrat a zkrátit tak pád.

Jistič musí mít zbudované sebejištění, buď za nějaký další cepín zaražený (či zahrabaný) ve sněhu, nebo pomocí trochu delší smyčky být připojen k cepínu, na kterém stojí. Jen je třeba dát pozor na to, aby sebejistící smyčka nepřekážela a nebyla v kontaktu s jistícím lanem.

Esíčková jistící metoda na sněhu

Jako při každém jištění na sněhu je nutno i při této metodě jistit dynamicky, tedy dát lanu prokluz. Při tom dochází ke značnému tření mezi lanem a nártem boty. Plastikovým botám to moc nevadí, koženým taky ne, ale např. tkaničky z umělých vláken, nebo prvky na botě z umělých vláken (např. Cordura) se mohou natavit. Taky se dá tato metoda dělat tak, že se lano přehne místo nártu přes stehno pokrčené nohy (jinak vše ostatní zůstane stejné), ale tehdy jsou značně ohroženy protavením kalhoty, které jsou ve většině vyrobeny z umělých vláken a jsou také tenké, takže se propálí jedna dvě. Proto se dynamicky raději přes stehno touto metodou nejistit.

Jištění druholezce

V tvrdším sněhu je možno zbudovat ze dvou cepínů jistící stanoviště ze zkřížených cepínů, anebo použít jiné pevné sněhové kotvy. Více o sněhových kotvách na stránce Jištění na sněhu.

Protože při jištění druholezce je jistící stanoviště zatíženo jen směrem dolů, může se použít také „esíčková“ metoda přes nárt boty, jak bylo uvedeno výše. Přičemž jištění druholezce je v naprosté většině případů statické, a tak můžeme použít pohodlnější modifikaci vedení lana přes stehno.

Další možnou metodou je je jištění za cepín zabodnutý topůrkem ve sněhu, který jistič zatíží svou vahou posazením na něj. Tato metoda se hodí spíše do měkkého sněhu, kde bychom měli podezření, že ani „esíčková metoda“ by nemusela obsatát a z měkkého sněhu by se cepín mohl vytrhnout. Při metodě posazení na zabodnutý cepín totiž značnou část síly od druholezcem zatíženého lana nese sám jistič. Ten svůj úvaz propojí se zabodnutým cepínem pomocí propojovací smyčky, kam jako plovoucí umístí karabinu HMS, na niž lano naváže pomocí poloviční lodní smyčky. Propojovací smyčku je dobré mít v okruhu při napnutí dlouhou cca 70 cm, pak po sestrojení máme karabinu HMS pohodlně v dosahu rukou. Propojovací smyčka zároveň jističi slouží jako určité sebejištění. Podstatné na této metodě je fakt, že tíha od odsedlého druholezce se obvyklým způsobem díky propojovací smyčce s plovoucí karabinou rozkládá. Část síly tak zadržuje jistič vzpíráním svého těla o nohy zaražené ve sněhu. Je nutné mít dobré posazení ve sněhu, což na začátku předpokládá si ve sněhu vyhloubit dostatečně velkou prohlubeň a nohama si ve sněhu vydupat pevné stupy, o které se nohama zapřeme. Velikost a hloubka prohlubně i stupů odvisí od kvality sněhu a sklonu svahu. Cepín se poté zarazí topůrkem do dna prohlubně a jistič se na něj po připojení propojovací smyčky posadí.

Jistící stanoviště na sněhu zpevněné posazením jističe na zabodnutý cepín. Centrální jistící bod je plovoucí karabina na smyčce mezi cepínem a osobou jističe.

Jako všechny jistící body ve sněhu je i toto jistící stanoviště posazením na zabodnutý cepín závislé na kvalitě sněhu, a jelikož je to metoda primárně určená do měkčího sněhu, je jasné, že riziko vytržení zde hrozí. Nezbývá než zopakovat, co bylo řečeno na stránce o jištění na sněhu. Sníh je jen zmrzlá voda, navíc v sypkém stavu, takže o nějakém pevném bodě si zde můžeme nechat jen zdát. V měkkém sněhu je jistící stanoviště pouze místem, kde můžeme druholezce nakrátko podržet, dopomoci mu přitažením lanem. Ale je nezbytné, aby pak druholezec po upadnutí ihned  opět se postavil na své nohy, zarazil svůj cepín, aby došlo k odlehčení zatíženého lana. V laně kotveném v měkkém sněhu nelze viset do nekonečna, houpat se nebo v něm nějak podobně blbnout. V měkkém sněhu máme kotvené lano jen jako dopomoc na okamžik, jako poslední instanci, která nás nakrátko podrží, abychom nespadli, když zakopneme nebo nějak na chvíli ztratíme rovnovánu. Není radno si od toho slibovat víc.

Jištění prvolezce s postupovým jištěním

Prekérní situace. Jako při každém jištění s postupovými jištěními zde nelze zaručit směr, kterým bude jistící stanoviště zatíženo. Když se postupová jištění nevytrhnou, bude štand zatížen směrem nahoru, když se vytrhnou, bude štand zatížen směrem dolů. Zde se náramně uplatní tzv. nepřímé jištění. Jistič si připne jistící pomůcku k tělu, a od sebe si zřídí sebejištění k cepínům (popř. ke kotvě) zahrabaným ve sněhu. Záchytný náraz tak bude nejprve působit na něj, zacloumá jističem (čímž se ztlumí; současně musí jistič dát prokluz lanu, jistit dynamicky), a když to jistič neudrží tělem, tak už oslabený záchytný náraz se přenese na jistící stanoviště. I tak ale může někdy být záchytný náraz tak silný, že to vytrhne jištění ze sněhu a štand bude zničen. Proto by měl prvolezec dělat postupová jištění maximálně kvalitní a ze začátku lanové délky v menších rozestupech, aby oba lezci zůstali viset aspoň v nich (vzájemně se budou vyvažovat svou tělesnou vahou).

* * *