Slaňování na sněhu

Pokud je sníh tvrdý, firnový, nabízí se možnost zbudovat tzv. sněhovou hrušku. Jedná se umělý hrot vytvořený ve tvrdém sněhu až ledu. Tvoří se odkopáním sněhu takovým způsobem, aby vznikl široký hrb, který se pak obtočí lanem. Základna hrbu má být ve tvaru kruhu se zašpičatěním ve směru slaňování (tvarově to připomíná hrušku).

Sněhová hruška v tvrdém firnovém sněhu

Ve středně tvrdém či sněhu se dá slaňovací stanoviště vytvořit složením dvou cepínů, pospojovaných prusíkem a pomocnými smyčkami. Po slanění tahem za jeden pramen lana způsobíme pomocí provlečené prusíkovací smyčky vytažení svislého cepínu nahoru, čímž se celé slaňovací stanoviště rozpadne, a my jej lehce lanem stáhneme dolů. Spojovací smyčka musí být trochu delší, aby nebránila svislému cepínu ve vysunutí se nahoru. Svislý cepín musí být ten zadní, vodorovně položený cepín má za funkci bránit proříznutí topůrka svislého cepínu sněhem. Tuto metodu je třeba mít nacvičenou, není to úplně jednoduché.

Demontovatelné křížové složení cepínů


Video: Demontovatelné křížové složení cepínů pro slanění provedené ve tvrdém sněhu. Všimněte si, jak oproti idealizovanému kreslenému obrázku výše, je vzhled cepínů méně přehledný. Poutka cepínů znepřehledňují situaci, a proto při konstrukci této slaňovací kotvy musí být člověk pozorný. Na začátku videa je krátká ukázka pevnosti kotvení, které vydří i razatní odsedávání do lana. Následuje manévr stahování lana a automatické demontování kotevního bodu.

Dalšími možnosmi slanění je slanění z libovolné sněhové kotvy, ale ta už pak zůstane v terénu, což není moc šetrné vůči přírodě, a ani finančně to není příjemná záležitost. Nicméně při dobře usazené sněhové kotvě je to rozhodně nejbezpečnější.